Zajatec

5. října 2017 v 21:21
Se mi chce blejt. Neumíte už pořádně natočit seriál. Ty vaše Dvě půlky chlapa a Nemocnice na kraji města, je to ohrané jak varhany na vesnici. Ne že bych měl něco proti Charliemu, vždycky byl bavič jak se patří, a když se rozneslo, že mezi kolegyňkami přenášel HIV, nadmíru u mně ještě vzrostl v oblibě.

Jakmile se do umělecké tvorby dostane sex a cigarety, je to brak, ztracený o to víc, že v dnešní ztracené době nacházíme liberální publikum, které je natolik tolerantní, že šuk a dým přehlíží a považuje je vlastně za jakousi dekadenci. Naopak. Už Huysmans měl nenávist vůči pařížské bohémě, když se setkal se Zolou a viděl, ten že ve vyhnívání vidí symbol a v kurvení vidí pokrok. Odštěpil se, sice dál chodil do stejné nálevny, ale odštěpil se a šel svou cestou sektáře - trubadúra.

Ústřední postavou tohoto románu je degenerovaný šlechtic Jean Floressas des Esseintes, poslední potomek starobylého rodu. Jeho matka byla těžce nemocná, jeho otec se o něj nestaral; byl vychován v jezuitské koleji, kde byl inteligentním, ale líným žákem, nadchlo ho studium latiny, k ostatním předmětům byl ale zcela lhostejný. Zaujaly ho subtilní otázky teologie, fascinovalo ho církevní umění a gregoriánský chorál, jeho víra byla ale příliš slabá, než aby se mohl stát knězem. Po dosažení dospělosti žil proto několik let bezcílně, zhýralým a rozkošnickým životem, ten ho ale dovedl jen ke zhoršení již tak špatného zdravotního stavu, zhnusení nad celou společností a touze po naprosté samotě.

Wilde i Valéry román prostě baštili.

Kdo si přečte Procházkův překlad, zatetelí se blahem, že ne zbytečně žijeme v době MMSek a Uberů. Abychom nemuseli luštit každé slovo a hádat každý význam, existuje překlad z roku 79, jenže ten je arciže slabší. V zásadě des Esseintes má zhýralý vkus a jeho duševní stav se zhoršuje až téměř k šílenství, je nucen se vzdát pohrdání společností a vrátit se do světského fungování a - překvapivě - stát se fanatickým knězem.

Huysmans věděl jak na to. Věděl, co dělá, i bez trávy dokázal pobavit široké obecenstvo... A my, chudí duchem, co máme trávy jak vzrostlé žito, revír plný vycpané zvěře a neuděláme krok, abychom nezakopli aspoň o prašivku v Lídlu, nám to jde ztuha, čert ví proč!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fall Fall | 10. října 2017 v 6:33 | Reagovat

Tyjo, ani sem si nevsimla ze jsem u Tebe nechala kopirku...;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama