Pomsta bývá sladká

22. ledna 2018 v 21:21
Mám pro vás obří překvapení! Vžil jsem se do emocí mé kámošky. Čas plyne tak rychle. Proplouvá mezi prsty jako voda v potoce. Dny se pojí v týdny a týdny v měsíce a já pluji. Jako ta loďka na moři. Bez velkých starostí. Oceán je klidný, obloha slunečná, jen občas se na ní ukáží mračna a vzduch protne krátký déšť. Nic není tak uklidňující jako něžné vlnky na hladině.V přítmí města, ve staré uličce pod kostelem se tiše vytrácí dvě postavy, v upřímném objetí plného lásky, ve svém vlastním světě, bez existence kohokoliv a čeholiv jiného, míří vstříc konci dnešního večera. Láska je krásná. Sledovat dva milence, všechny ty emoce, city a láska z nich úplně sálá (a bodají do mého, občas trochu bezcitného srdce).

Vyšel jsem z hospody do zmrzlé ulice osvětlené starými pouličními lampami, které na ni vrhaly oranžové světlo, připomnělo mi mé dětství. Ulice byla prázdná, rodiče i děti pokojně spali a já se vydal na dlouhou cestu k mému bytu. Nefoukal vítr, jen hustě sněžilo. Za mnou se ozval jemný hlas, otočil jsem se, to ona ke mně nesměla hovořila. Zeptal jsem se ji, kam teď půjde, řekla, že neví, nemá kam jít. Pozval jsem ji tedy k sobě domů, dali jsme si kávu a povídali jsme si o životě. O tom, jak je vše nespravedlivé a jak jsou lidé zlí. Našel jsem v ní sebe samotného, přál jsem si, aby tento večer nikdy neskončil. Ale všechno pěkné jednou skončí, bohužel, ani dnešní kouzelná noc nebyla výjimkou. Ona odešla a v mém bytě zanechala jen její jemnou vůni a smutek, se kterým přišla, všechny ty problémy. Odešla hledat štěstí do míst, kde by je jiní nehledali, do temných ulic starých měst, do starých bytů starých mužů. Přišla jim do srdcí vnést smutek a žal.

Vždyť nebýt konců, není ni začátků.
Čím víc zabolí, tím líp nám zítra bude!
Nech mě, odejdi! Zapomeň na noci vysokých podpatků!
Zapomeň na hudbu zapomenutých zpěváků.
A chce se mi křičet.
Vážně.
Chce se mi dělat krátký, zbytečný věty. Chce se mi za nima dělat konce. Chce se mi končit. Chce se mi začínat. Chci!
dokud dejchám, je všechno v prdeli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sw sw | Web | 23. ledna 2018 v 0:20 | Reagovat

No moment, to je nějaké měkké. Kde je znásilňování, krev a hluboká moudra?

2 stuprum stuprum | Web | 23. ledna 2018 v 0:23 | Reagovat

[1]: Mám občas i srdce, pusinko.

3 sw sw | Web | 23. ledna 2018 v 0:59 | Reagovat

[2]: Nepovídej...

4 stuprum stuprum | Web | 23. ledna 2018 v 2:00 | Reagovat

[3]: Už se budu vyjadřovat hezky...

5 nudistka nudistka | Web | 23. ledna 2018 v 9:00 | Reagovat

Mám oblíbené přísloví "Dokud dýchám, věřím."

6 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 23. ledna 2018 v 12:17 | Reagovat

Tohle mnou nějak hnulo. Občas je dýchání tou největší přítěží, která nám byla dána. Taky na sobě cítíš tíhu světa?
Drž se. Neříkám, že bude líp, ale časem je všechno snesitelnější. I když jen o kousek.

7 Akim Akim | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 18:44 | Reagovat

Udělat za tím vším tu poslední tečku? Třeba tečku nožem doprostřed břicha? :-)

8 slunecnyden slunecnyden | Web | 24. ledna 2018 v 18:45 | Reagovat

Tak tohle se mi líbí. Takové něžné :-) Přímo ze srdce bez zbytečných blábolů. Příběh hezky plynul, až se rozplynul do těch temných ulic starého města.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama