Nezaspal

9. dubna 2018 v 21:21
Šepot sněhu se dotkl chladného okna. Rozlehlý dům zapraštěl ve větru odnikud.
"Co?" řekl jsem.
"Nic jsem neříkal."
Karlík u krbu se mnou tiše přesýpal pražící se kukuřici na velkém sítu.
"Ani slovo."
"Sakra, Karle, já jsem tě slyšel."
Zaraženě jsem sledoval sníh padající na vzdálené ulice a pustá pole.
Byla noc vhodná právě tak proto, aby bělostní duchové navštěvovali okna a zase mizeli.
"Máš bujnou fantazii," řekl Karlík.
"Opravdu?" pomyslel jsem si.
Má počasí hlasy? Existuje řeč noci a času a sněhu? Co se děje mezi temnotou tam venku a mou duší tady uvnitř?
Neboť tam ve stínech jako by se nepozorovaně bez pomoci měsíce či lampy snášela k zemi celá civilizace holubic. A šeptal to tam venku měkce sníh, nebo to byla minulost, nakupení starého času a potřeb zoufání, která se navršila v paniku a nakonec nalezla jazyk?
"Pro Krista, Karle, právě teď, to bych odpřísáhl, jsem tě slyšel říct..."
"Říct co?"
"Řekl jsi: měj přání."
"To že jsem řekl? smál se, ale přesto jsem se neobrátil. Dále jsem pozoroval, jak padá sníh a vyprávěl jsem mu to, co jsem musel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 11. dubna 2018 v 10:54 | Reagovat

No proto. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama