Topit bol ve víně

23. června 2018 v 21:21
Četl jsem po decilitrech kořaly nějaké ptákoviny, co lidi věší do tweetosféry, když tu náhle vidím výkřik:

Cikáni s modrejma očima jsou hot

a hned mě to uhodilo. Prásk! Představil jsem si ty zapšklé, nervózní, pochybovačností hnané malíře (pro mě buďto jokery nebo kočovné cikány) a jejich múzy, manželky, kámošky a madony. Modrooké konkubíny Picassů nebo Modiglianů... snědá kůže, opálený nos, smyslné rty, esovité prohlubně na čele zamyšleného peintre, vidím jak vytištěné v nevědomí Rossettiho prerafaelitské krásky Morrisové v záplavě vlnitých vlásků, pro něž tělesný styk neznamenal projev hlubší citové náklonnosti...hned ovšem v těch ztracených existencích vidím sebe, ale tu představu rychle zapudím...poněvadž už mi není patnáct a dvacet a není možné být zatracencem navěky! V knihách to tedy možné je, ale tady nejsme v knize.. nebo jo?

Tady na chvilku dovolme si luxusu býti v knize. Začtěme se do kapitol psaných samým kapitanem uhlodaným vyčítkami duše, praporčíkem vin a krvesmilstva a někdy, když trefí mladou špeluňku, i spermatu, samotným stuprumem!
Hovna a semeno vládnou světem, tak se za ně nestyďte! Většina holek nadává na smetanu, ale pak ji stejně slíznou, tak je to se vším na světě...co může být horšího než mít pravidelný menzes? Snad už jen nepravidelný, ten přichází po špičkách a nečekán. Proti ženským problémům je chuť výcaku něčím tak nepodstatným jako dilema, zda uvařit vajíčko naměkko či na hniličku.

Pro staré mistry rozhodovala jen fyzická krása modelu a možnost milostného románku, bylo jim jedno, zda je z nižší či vyšší vrstvy. Novější mistři už byli ve věcech žen přece jenom opatrnější. Vzpomeňme jen, co psal staromodní, uhlazený prasák Delacroix, když pracoval na svém ztvárnění masakru ve Sciu v roce 1824: "Opět jsem zasunul la mia chiavatura dinanzi colla mia carina Emilia (něco jako klíč do klíčové dírky své drahé Emílie). Nebo co dělal vesměs na sebe přísný a asketický Matisse, když maloval akt? Oblékl se jak nějaký lékař, jako nějaký chirurg do zářivě bílého pláště, který měl naznačovat, že v jejich vztahu není nic sexuálního, je to jakoby naznačoval a chtěl nám vnutit, že vlastně maloval krajinu a zvlněné pahorky místo koz a prohlubně místo dolin kundy. Puritán a nebo mistr přetvářky. Každopádně jeho rudě halené odalisky mají nejlepší výrazy celého postimpresionismu kolem začátku devatenáctého století - jak kdyby byl přeneseny z harémů v Maroku na Montmartre a nehnuly při té transgresi ani špičkou prstu...
A pak tu samozřejmě byli zhýralci jako Munch, věčně blízek se oběsit na jedli, a tragická norská múza, veliká svůdnice Dagny Juelová...jejíž prapodivný skon byl jako vystřižen z básní polských veršotepců té doby... nebo by měl být vystřižen, kdyby nebyl býval tak protkaný žárlivostí a osázen ostny milostné vášně, kterou žádná rýmovačka ani vzdáleně nezpodobní... Nebo legendární Dálího Gala... bylo kdy ve vesmíru cosi víc nadržnějšího, než tahle nejnestoudnější z žen, kterou chtěl malíř s povědomým knírkem sníst a ptám se, který zpozdilec nezná její zahalené pohlaví a ztepilé nohy pružnosti a nejsladší bochník ňader? Kdo si o Galinu vetchou krevetku otíral nádobíčko v osmdesáti? Hvězdy muzikálů Jesus Christ Superstar... Chudák bývalý manžel Éluard asi vlastně do konce netušil, jakou nymfu označil o desítky let později v básni vzpomínek, než se jejich cesty zkřížily, nálepkou osudu!
Je t'aime pour toutes les femmes que je n'ai pas connues
Je t'aime pour tous les temps où je n'ai pas vécu
Pour l'odeur du grand large et l'odeur du pain chaud

Nebo co Koons a La Cicciolina? To už bychom se dostali do sféry smíchu a taky do nebe a pekelných tahanic rozvodů!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 24. června 2018 v 10:57 | Reagovat

Já se za své sémě ani za svá hovna fakt nestydím. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama