Prase na koni

29. července 2018 v 21:21
Tento boj mezi mocnostmi cudnosti a lásky - neboť o ten jde - jaký je jeho výsledek? Končí se zdánlivě vítězstvím cudnosti, strach, slušnost, stydlivý odpor, úzkostlivý požadavek čistoty potlačovaly lásku, držely ji spoutanou v temnotách, připouštěly její spletité požadavky do vědomí a k činnosti nanejvýš jen částečně, nikdy však v celé její mnohotvárnosti a síle. Avšak toto vítězství cudnosti je pouze zdánlivé, je to vítězství Pyrrhovo, příkaz lásky nelze spoutat ani znásilňovat, potlačovaná láska není mrtva, ona žije, snaží se hluboko skryta v temnotách o své naplnění, zlomí pouta cudnosti zjeví se opět, byť i k nepoznání změněna... a jaká je tedy ta podoba a maska, v níž se potlačovaná a nedovolená láska objevuje?



Nepadal sice sníh, zato celé dny hustě a ošklivě pršelo, husté mlhy naplňovaly údolí a směšně zbytečné bouřky. Trávíval jsem tehdy dost času procházkami po údolí. A v hlavě se mi honily všelijaké nápady. Nejčastěji se týkaly dívek, které jsem chtěl dostat do postele.

Vojta začal být sebevědomější. Začal se častěji usmívat a vždy když se usmíval, vzpomněl si na ni. Založil si kvůli ní Instagram, nahrával fotky a povedlo se mu být velice úspěšný, pokud se to tak dá brát. Sledovalo ho spousta lidí, které ani neznal. Na každé fotce nebo videu, se hned po zveřejnění objevovali srdíčka (to se mi líbí). Do přátel si přidal další její kamarádky. A dohodl se s nima, že by šli ven. Blbé na tom bylo, že buď on musel k nim, nebo oni k němu, což byla dálka, aspoň podle něj. Vojta rád zpíval a za týden měl mít v Opatovicích koncert, přesněji na něm měl pouze vystupovat. Pozval je, zda by se nešly podívat. Všechny měly čas a řekly, že přijdou. Nakonec přišla pouze Ona. Ostatní její kamarádky bohužel nemohly. Celou dobu co zpíval, myslel jen na ni. Jenže se tam objevila holka, která dřív s ním chodila do třídy, která přestoupila na Gymnázium. Úplně na ni zapomněl. Byla vždy až do teď jediná, která mu rozuměla. "Je krásnější, než kdy dřív," pomyslel si. Nejvíc ji miloval - Nejvíc jsem ji miloval, když měla rozpuštěné vlasy. V měsíčním svitu jí zářily jako diamant. Obě byly moc krásné. Nakonec stejně jsem do teď s obouma pouze dobrý přítel. Po dozpívání jsem je spolu seznámil a šli jsme se projít.


Byl úplněk. Pěkně si povídali a Vojta za celou tu dobu řekl víc slov, než normálně za celý měsíc. "Budu muset už jít, tak zase příště, užila jsem si to moc, ahoj!" řekla Petra, a odešla. Zůstal sám s ní. Nikdy se mu nepovedlo s ní mluvit o samotě. "Víš o tom, že jsi krásná?" vyšlo Vojtovi z úst, aniž by věděl jak. Překvapeným pohledem se otočila směrem k němu. Oči měla jako zářivé perly. Tou krásou se neschopil ani na slovo, ale nemohl od ní upustit oči. "Vážně si to myslíš?" zeptala se štěstím ve hlase. "Já si to nemyslím," zašeptal "Já to vím!" Neovládla se a chytla ho kolem pasu, ve stejnou chvíli, kdy to udělal on a přišel dlouhý polibek, delší než celý jeho život. Na tuto dobu čekal už od první třídy. Tak proč se cítil tak nešťastně? Měl pocit, že miluje někoho jiného. V jeho srdci se změnila krev. Jeho srdce už netluklo pro ní. Měla podobný pocit. Možná kdyby se to stalo dříve než potkal Petru. "Ve svém srdci cítím, že s tebou mohu být jedině přítel," zesmutněl. Její zrak směřoval k zemi. "Chápu to. Mám tě ráda, Vojto, ale nepatříš mi, polibek byl úžasný, ale již bych ho nezopakovala, aby se zachovala jeho jedinečnost." Pak se dál bavili, a parádně se zasmáli a s klidnou hlavou, každý odešel domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 30. července 2018 v 9:57 | Reagovat

Pár dní na to našli Petru ubitou nějakým tupým předmětem, patrně kamenem. Mezi zuby měla vloženou krvavě rudou růži. Všechno krásné musí zemřít. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama