Ty, které nevidí světlo

31. července 2018 v 21:21
Vyprávěl mi o dívkách, které zemřely z nešťastné lásky. "A pře­hodila provaz přes větev, ale byl příliš krátký," řekl. "Vrazila si perořízek do prsou, ale byl příliš tupý." "Stále stejné myšlenky osídlují tento věčně mladý svět... jen si vzpomeňte, co máte kolem sebe. Když někdo zrovna nenadává na tíhu života, obvykle pomlouvá své přátele nebo se věnuje ušlechtilé práce, ze které neplyne žádný užitek."
Stali jsme dobrými přáteli. Přicházel jsem za ním s rancem knih a pak jsme o nich až do rána při sytém červeném víně rozmlouvali... usínal jsem často tam, přímo mezi haldami knih na zemi.. Zhruba v té šťastné době jsem se stal věhlasným feťákem a přestalo mě zajímat, jaký je den a proč bych měl docházet do školy nebo na pracák.

Ale to byl stuprum ještě mlád a tvořiv a ubohý i vznešený a věčně usměvavý od laudana a ještě neměl zcela vypitý mozek. Tak si vymýšlel polohy do kamasútry a ukazoval novým přítelkám, jak by je vyválel v blátě, protože si vzpomněl na přirodopisný pořad, kde ukazovali, jak se svini válejí cecíky v blátě... Ta svině tehdy chrochtala radostí a bolestí...
Brával jsem zvědavé kundy na výšlapy. Vstupoval jsem s nimi do takové kaple, fakt staré a zaneřáďané na obzvlášt nehezkém kopci. Měla dveře zajiš­těné těžkým visacím zámkem, ale mohli jste snadno vstoupit děrami po obou stranách vrat. Měl jsem i klíče a vím, že jsem často před děvčaty předstíral, že tu kapli vlastním...Pamatuji si, jak jsem vždycky ukradl políbení dívce, jen si to představte, desítky sukýnek tam zůstaly políbeny, než jsme tam vstoupili dírou... a protože tam byla hrozná tma, rozžal jsem svíce.. a cítili jste se rázem jak v sídle Winchesterů, jak v hrobce mumií nebo při satanistické seanci... přesně to jsem potřeboval, když mě nevím jaké prokletí drželo při vědomí po všech těch vypitých patocích... často jsem tvrdě usínal sedě na prkénku kadibudky nebo s prstem v kundě rozšafné polosvlečené dívky.. jako to dělali kdysi chlípní fauni.. až na to, že jsem faunem nikdy nebyl a ani to nebylo mou ctižádostí...

Thomas Mann se domníval, že nám budoucnost přinese světovou republiku. A zatím tu máme Okamuru a Putina, Obamu a Kim Čong-una. Přehlídka chabých povah a ještě slabších žaludků působí poněkud anesteticky. Tlumí nás, že kolem nás vládne smrad a otěže drží nějaký ubožák. Štve nás, že demokracie je údajně nejlepší vynález society. Kdyby se aspoň vraždilo na každém rohu a démoničtí imigranti skutečně byli tak suroví, jak se o nich píše v novinách, tak by nebyla o zábavu nouze. Takto ale jen vyčerpáváme své síly na bezduché přežívání ze dne na den, na bezcílnou práci a ještě bezcílnější okruh nudy. Jsme drženi v kleštích hypermoderny, které se stahují do stále nesmyslnějšího tvaru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 1. srpna 2018 v 9:25 | Reagovat

Erotika a politika v jednom článku, čili z kundy rovnou do prdele? :-) :-)

2 slunecnyden slunecnyden | Web | 2. srpna 2018 v 17:25 | Reagovat

Jo, to mládí, to už nevrátíš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama