Určen

8. července 2018 v 21:21
Ach, lásko…
říkáš, jak jsi rád, že už mě máš zpátky.
Chyběla jsem ti.
Bože - co ti vlastně chybělo?
Má věčně špatná nálada, pláč pro věci, které ti nejsem schopná vysvětlit, buzerování nebo svalování na tebe viny úplně za všechno, ač za to nemůžeš?
Vždyť já jsem přítelkyně na mašli.
Ale ty se ke mně přitulíš
a zaboříš hlavu do mých prsou
a řekneš,
že jsem tvá krásněnka,
a že jsi šťastný - tak šťastný - že máš zrovna mě.



A začal, aniž vzhlédl.
"Nebudete mi věřit, že jsem ještě nikdy nic nezažil. Nikdy.
Muž život se kutálí jako kapička deště ze střechy. Rovnoměrné, monotónně a vždycky. A tak tomu bylo vždycky. Vidíte, že bych nemohl říct žádná potěšující slova, tak mi dovolte mlčet."
Ozval se však ohlušující protest dámy po jeho levici.
"Ale vy musíte pokračovat. Už jste ve mně probudil zvědavost"

"Tak to prý je. Musím zažít zeširoka, ale chci to pojmout stručně. V srdci mám nutkání po velkém, hutném, neobyčejném. Vždycky, i jako chlapec, jsem to tak měl. A ze zlomků jsem vybudoval pohádku svého dětství. žádnou prožitou, nýbrž vysněnou. Neboť mé dětství probíhalo jednotvárně. Matka byla měkká a citlivá, můj zploditel nevrlý, alkoholik, pociťoval jsem k nim cosi jako odpor. Plakal jsem, ale bez bolesti, jen proto, že jsem v očních víčkách pociťoval tlak. Stejný tlak jako člověk cítí, když se dívá do prudkého světla."


Tváře mi planuly touhou, ale bouře života, která by je ochladila, přicházela pěkně zdaleka.








Tu mžiklo světlo a tam zas..
dusný hluk města stoupá k výším
v tom ze starého domu slyším zašeptat
kurva
skytý hlas..








Stalo se vám někdy, že jste v tramvaji potkali dotěrného cápka? Která vám chtěl víte co. Nejmíň strčit prst do kalhotek. Rozlobený na svět, který nechápe vaší bolest, smějící se vašim reakcím.
Nenechavý. Páchnoucí po cigaretách!
Jel jsem tak kdysi k tichým zdem hřbitova, abych vzdal poctu mrtvé kamarádce. Kterou jsem zabil mladistvou nevázaností. A teď jsem projevem této podivné intence, tím, že jí položím kytici na hrob, chtěl se usmířit sám se sebou!
Do toho se nade mnou objevil ten dotěrný cápek. Usmíval se úlisně. Vypadal, že mi chce ošahávat zadek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 12. července 2018 v 18:38 | Reagovat

Ten začátek je pravdivý. I když malinko nadnesený, viď? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama