Břetislav Prcaj

9. srpna 2018 v 21:34
Břéťu jsem potkal před jedenácti lety v záhradce jednoho výčepu. Když jsem vstoupil mezi stoly, okamžitě mě upoutal. Měl koňský, protáhlý xicht vědce, který se ne a ne prosadit a nehty na rukou okousané vzteky. Dívka, se kterou se zasnoubil, ho pustila k vodě, resp. začala se scházet s jeho nejlepším kámošem a on je oba nachytal a div o ně nepřelámal věšák. Tedy dala mu kvinde svou povětrností. A pak to s ním začlo jít s kopce. Místo vrátného ztratil, protože nechodil včas a čím víc času trávil pitím zelené. Přijmením se mi pochlubil hned po prvních pár větách. Prý se jmenuje Prcaj. Řekl jsem mu, že s tak výrazným příjmením může mít úspěch u novodobých, emancipovaných samiček. Ale on prý že naopak. Že je odradí, že se jmenuje tak volnomyšlenkářsky a raději se mu vyhýbají.

Přese vše, co je skutečné v tomto nastupujícím věku, kde hrdinové zanechávají pouze železný kruh svých jmen, vycházející z hrdel bardů, stojím ve ztichlém srdci, toužím po slábnoucím tlukotu životů rozpadlých v prach a šustivém šepotu. Touhy mě přepadaly nejčastěji ve snech...
Pavučiny mezi věžemi, spředené ve velké výšce, připomínaly třpytivé plachty a slabý vánek od moře rozechvíval obrovská vlákna, takže se na město Kocourkov snášel drobný déšť, jako ostatně každé ráno v čistém období. Mezi obyvateli se rozmohly krádeže. Všude vládl zmatek, a proto se dlouhoprsťákům dařilo. Zloději, kteří chtěli zůstat naživu, nekradli v chrámech, spokojili se s malými prodejnami likérů.
Několik pomatenců se prohlásilo za bohy.
Dokonce se v jedné budově usídlily dvě desítky pomýlených altruistů, kteří adoptovali chromé psy a vydávali je za ztělesnění židovského Jezua. Neboť god je obráceně dog, jak víme.
Srdečně nenávidění však byli mluvčí na náměstích. Od té doby, co bylo zrušeno otroctví, po nich házeli pravidelně šlupky od banánů. Povoleno bylo šest náboženství a poslední sedmé bylo zapovězené, nacházelo se v nenaplněném stavu, a proto bylo do jisté míry sakrální.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stillnotginger stillnotginger | Web | 9. srpna 2018 v 21:47 | Reagovat

možná je tohle nespoznaný příběh jednoho zrzavýho feťáka, kterej mě obral o cígo v hnusný dejvický hospodě a celou dobu fňukal, že mu utekla žena, a tak se nastřelil až se mu pletly nohy!

2 stuprum stuprum | Web | 9. srpna 2018 v 21:52 | Reagovat

Lidi. Tyhle typy, co pláčou u kontušovky a zrzavý melír jim padá do kríglu, mají vždycky zajímavé příběhy.

3 Akim Akim | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 12:41 | Reagovat

Prcaj je náhodou krásně zvučné jméno. Akim Prcaj, no nezní to dokonale? :-)

4 Paralela Paralela | 10. srpna 2018 v 20:54 | Reagovat

Kontusovku me taky v domacim baru. Nenu to hnusny! Ale sladky :( nechces jednu poslat? D.
Jsme na pivu a na hvezdnych zamcich kupujeme listky do Chicaga. Kluk je to sice sprostej, ale porad pise dobre :)

5 stuprum stuprum | Web | 10. srpna 2018 v 20:55 | Reagovat

Chci. Sladkosti.

6 Paralela Paralela | 10. srpna 2018 v 21:05 | Reagovat

Tak posleme! Taky jsi mel rad oplatku Milu? My bychom chteli vydat tvou knizku. Posleme ti i jednu, ktwra je o nasi ctvrti. Je to trochu ryzi, ale neni to uplne soucasny. Ale stejne potrebujeme neco jako ty. Neco opravdovyho

7 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. srpna 2018 v 9:59 | Reagovat

Po požití absinthu ukradeného z vitnamského krámku se za boha prohlásí každý, vyjma doktora Trtkaje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama