Říjen 2018

Subtilní

Včera v 23:08
Je láska smrtelná?
Orfeus: Nevím… Jsou vlaky, které nezastaví
ani na zastávce, ani na hlavním nádraží…

Láska! … Odvažuje se, dřív než žije,
a ničí vždy to, co ji živí…

Vstaly jste, napatlaly si na obličej hromadu líčidla a šly za klukem

Sobota v 21:21
Nejhlubší bytí
je právě v nevědomí přemoženém láskou…

Škaredý muž se opíral o auto

Pátek v 21:21
Čtyři roky a šest měsíců jsem vedla styky s tím posedlým člověkem. Nebyl to žádný med! To tedy ne. Leckterá jiná žena by se pod břemenem všech těch starostí prostě sesula, ale já nepovolila a tahala se dál. Vyžadoval sex téměř nepřetržitě - co se dalo dělat, nemohla jsem odmítnout. Vždycky říkal: budoucnost je nejistá, dnes tu jsme a zítra ne - při těch slovech si sundával pásek, kalhoty, vždycky při zítra ne... působilo to jak z nějakého laciného hororu. A já nepatřím zrovna k dívkám, které by měly pro strach uděláno. Radši jsem se podvolila, trošku mu podržela, zarajtovala si a po jeho vyvrcholení dělala, že jsem usnula. Má zkušenost není nijak jedinečná, dělá nás to tak spousta, jen radši mlčíme jak ryby, když jsme v područí maniaka!
Byl to pracháč, ale držgrešle. Běžel by pro šesták o půlnoci na hřbitov, a to byl dýchavičný. V životě mě nevzal do restaurace, nekoupil mi hadřík. Všecko, co mi dával, bylo kapesné. Myslel si, že mi to stačí. Že s tím dneska některá vyjde. Nemohla jsem si sama utřít ani zadek, aniž by za mnou slídil, žádné kamarádky, žádní mužští přátele.
Tyto jeho nemožné způsoby jsme prostě musela překousnout. A pochopilteně jsem čekala, že jednoho dne se změní. Že pro něj budu princezna. Ale kde nic, tu nic. Rozumějte, uměl být hodný - třeba mě nenutil po něm odklízet talíře a sklenice. Nemusela jsem do noci stát u plotny, stačilo, když jsme uvařila denně tři hlavní jídla.
Jedinkrát jsem zkusila začít s ním mileneckou hádku. Zbil mě do fialova. Od té doby jsem držela klapačku. Byl to sice hrozně hádavej chlap, ale co řekl, platilo pro obě strany, nedalo se s ním handrkovat.

Nevíš nic o světě

Čtvrtek v 21:21
Víš leda kulový, koňský prd.
Nevíš nic o světě.
Trávíš dni čtením zpráv o rezavých přelivech.
Tvůj přítel ti nosí kytky a vždycky tě přesně načas vyhodí před aulou.
Matka ti platí telefon.
Otec s tebou každý večer mluví o tom, co jsi v průběhu dne dělala, kohos navštívila a kolik kalorií jsi podle hodinek spálila.
Učitele ti vykají. Sousedi se na tebe usmívají. Když se na tebe naposledy nalepil úchyl,
dobré tři týdny jsi nevlezla do tramvaje. Vlastně ses sesypala, ale nikomus to neřekla, ani nejlepší kámošce ne.
Pravím, že víš hovno o světě!

Můžeš mít krasopisně nalajnovaný život a perfektní pedikúru,
ale dokud tě nepotká ožralý stuprum,
nevíš nic o světě.

Dinosauři znali jen strach a vztek

Středa v 21:21
Na svém hradě rytíř statný
jménem Smil žil přeudatný,
jenž však jednu vadu měl,
že o lásce nevěděl.
Nevěděl ten rytíř tupý,
že má kunda krásné chlupy,
a že hned má trhání,
jak slyší o mrdání.

Tak se začíná jedna ze zábavnějších knížeček českého písemnictví. Má jedinou vadu. Není aktuální. Prasečinky si můžete přečíst na libovolném k tomu určeném webu. Mrdání, lízání, krev z kundy, lvy sápající těla pan, sudy s děrami, čuráky a valchování služek už jsme zažili. Kolik mokrých jamek bylo za posledních osmdesát či devadesát let, co tolik pokročilo digitální vnímání reality, doslova rozmrdáno nenasytnými, z řetězu urvanými, mladíky i staříky pojídajícími viagru na snídani, oběd i večeři? Věru nevím, ale řekl bych, že nespočet. Milión je málo, miliarda je taky málo, zde se pohybujeme v řádech kosmických čísel. Deset na jedenáctou nebo o něco méně. Ale dutina ženy není ještě to nejzajímavější, co se dá na světě uhnat.
Můžete dostat dejme tomu pravé spalničky, které, ač se zdají vymýcené, pořád mohou způsobit neplechu a pozabíjet třeba značnou část křovácké společnosti ze zemí trvale nerozvíjejích se. Můžete dostat obyčejný lues a nejít k doktorovi a pak si škrabkou sdírat z kašpárka vředy. Jako to dělal jeden můj známý, budiž země lehká k jeho utrpení.
Svět je velice blahovolný k bolesti. Rád, dokonce se zřejmým uspokojením vás zadupe do prachu, pokud mu jen dáte příležitost. Klíčem k usměvavé existenci je tedy, jak jste se shodli na konferencích života, mít ostré lokty a vyprahlé oči a tenké rty a židácký nos a prázdné srdce a sevřené pěsti. Do toho sedm nul na kontě, dvě auta, tři helikoptéry a každý týden neotřelou milenku s kozami přetékajícími podprdu.
Nevadíte mi! Pramálo se zajímám o zánik. Spíš jen teoreticky. Asi tak jako Carl Sagan ze svého gauče.
Ale toto vyhodnocení výhodna se mi zdá jako dokonalý případ brainwashingu a počátek konce.
Protože atmosféra kolem vás vzbuzuje dojem, že je třeba od klidného skromna ustupovat a naopak se vrtat v mělkých, neuspokojivých finančních vztazích založených na vzájemné úslužnosti, obrácíte pozornost k masovým slevám v supermarketech a lízing je pro vás totéž co eucharistie pro věřící! Smějete se máničkám, ale ty aspoň měly elán, hned vám vadí jejich pošahané vystupování, které znamená vlastně totéž co styl, náznak elegance, a to dokonce i tehdy, když její projev spočívá v pouhopouhém ožírání se na koncertech a v potřásání hřívou na parketu.
Kolik dívek právě ovuluje? Asi jich bude hrstka.
Máte všechny ty vložky a prostředky, když vás bolí hlavička.
A tento ovulační cyklus mi připomíná proces fermentace. Též je to ovál. Nepatřím ke zdvořilým lidem, často někomu bez varování natáhnu, a kochám se při pohledu na jeho stékající krev po linkách tváře. Jsem hrubián nejhrubšího zrna!
A tak jakmile někdo urazí ovulující dívku, koleduje si o surovou smrt!
Často se podřeknu a utrousím nějaké tajemství. Někoho mé prokecnutí může stát kejhák.
Hatím často dívkám plány, když jim potají naleju sajrajt do koktejlu a ony pak usínají na baru. Místo aby šly za přítelem sledovat Svítání.
Mlíčí mě fascinuje svou hustotou. Je to rybí sperma, které produkuje nějaká kytka, proto se říká mlíčňák, nejen kvůli mléku, ale taky proto, že mlaďounká rostlina roní šťávu.
Jsi jako svícen, pod kterým je vždy tma. Vychcanost nad vychcanost. Předstírání, mam, klam a růžové brejle k tomu. Dal bych ti do frňáku, že jsi pouze praktická, že jsi jako ostatní. Že nedokážeš být autentická a neoceníš nádheru prohry, pády do hrůzy a všelijaké překážky.

Vítězové a lišky

Úterý v 21:21
"Už bych neměla pít, měla jsem tři," namítla herečka, ale skleničku si vzala.

Právě tak to, dívky, děláte. Máte totiž milujícího přítele v koutku obýváku srkajícího svojí zaslouženou kávu a čekajícího na váš návrat z tancovačky. A tak mu musíte na zlost přijít ve tři ráno opilé jak štětky. Ještě vás ke dveřím dovede bouchač, kterého váš přítel nikdy neviděl a vy na něm visíte jak kus hadříku. Přiznejte se, která z vás to nezažila.
Je na vás pohled jak na rakovinu.
V příteli zatím doutná hněv. Snad napadne i toho nezištného doprovázeče.
Ale ten vás jen dovede ke dveřím a hned utíká k výtahu a ujíždí o šest pater níže, kde profrčí dveřmi a sedá za volant bouráka. Ujíždí do bouřné noci.
Teď už je to jen mezi vámi, postávající stále ve dveřích a milujícím přítelem.
Hned na uvítánou vám vrazí facku.
"Jdi si lehnout, kundo!" rozkáže.
Poslušně se napůl dovláčíte, napůl dokodrcáte k posteli, s polobotkami stále na nohou padáte do peřin a modlíte se, aby přítel odjel na služební cestu. Právě teď. Alkohol dělá vaši v střízlivosti sexy tvář vyzáblou a zároveň opuchlou. Smrdíte po griotce. Po chcankách. Po tom doprovázeči. Modlíte se, aby už bylo ráno.
Jenže milující přítel se vrací a tentokrát v stínu rozeznáváte siluety řemenu, přichází blíž tváře se všelijak, hlavně nakrkle.
"Tak to je můj konec," smutní nějaká neblahá část vás, jenže nemá sílu ani křičet, ani se vzpírat. Ale druhá část se okamžitě rozjasní. "Tak dostanu, co zasluhuji, jupí," jásá. Protože druhá část dívky si ponížení posilněné o zábavný uhlovodík v žíle zaručeně užije.

Československo

15. října 2018 v 21:21
Jak víte, jeden každý z nás se narodil na území někdejšího Československa. Jsme tedy Čechoslováci. Tento server je taktéž československý. A Československo brzy oslaví svátek nebo, chcete-li, narozeniny, proto vás jménem republiky zvu, abyste se zúčastnili oslav. Kde k nim dojde, momentálně se neví. Není pro mě lehké se narodit v Československu a nyní příslušností spadat po jakosui banánovou republiku, která si říká české království. Věřte mi, že se stále cítím Čechem a identifikuji se výhradně s češstvím, i když už nějaký ten rok trávím na jiném kontinentě.

Přitahovala pozornost svými přednostmi

14. října 2018 v 21:21
Čisté svědomí je v životě to nejdůležitější. Máte-li je, můžete se postavit celému světu a poslat každého, kdo se vám staví do cesty, rovnou k čertu!
Povíme si něco o kamarádovi, který měl zvláštní koníček. Lovil dámy do postele.
On osobně si je vyhledával na ulici a nabízel jim peníze, někdy pořádný balík, aby se s ním vyspaly.
Někomu se tento druh intimity může zdát zvrhlý.
Nám to však přijde jenom vtipné.
Jmenoval se Patrik a jeho revírem byla ulice v létě.
Když se podíval hezké dívce do obličeje, bylo v tom mnohem víc než zvědavost. Necítila se už jako obyčejná dívka. Pod tím pohledem jaksi rozkvetla. Stala se nečím neobyčejná a nemohla uvěřit, co se jí to vlastně stalo, když kývla na nabídku a za patnáct minut už před ním stála svlečená. Protože ovládal manipulace myslí, neměl problém opíchat ani vdanou ženu. Staré slova, staré rituály. Vdané ženské byly pochopitelně dražší. Řeči o síle a moci budou ale vždycky přitahovat něžnější pohlaví. Páni nikdy nevyšli z módy.
Druhého dne si v posteli vedle svého muže klepala na čelo.
"Jsem já to ale nána, měla jsem si říct o větší sumu!"
Ostatně nemá cenu uvažovat nad tím, co mohlo být.

Patrikův pyj, slovo, semeno, slovo, její pochva, do níž vléval svoje erotické básně - tucet slov či ještě více. Tak to bylo s každou. Odpovídala mu po svém, vzdechy a nesmysly. Jakmile znovu se zamrkáním otevřela oči, zjistila, že výměna touhy změnila vzduch v celém okolí a ten teď lichotil jejich nahotě.

Až moc obyčejná na to, aby byla takovým tajemným způsobem políbena

13. října 2018 v 21:21
Právě jsem měl z knihovny vypůjčenou knihu o pařížském podsvětí a tam se říká, že nejhorší vražedkyně bývají dívenky s andělskou tváří.

Čokoládu nalámeme do mísy

12. října 2018 v 21:21
A vzpomenul si na ladně prchající Laň, věčně pronásledovanou, věčně žádoucí - nádherné zlatisté stvoření s růžky na hlavě a jen se míhajícíma bronzovýma nožkama. Vzpomenul si i na to, jak se, postřelená, raněná, nakonec zhroutila.