Únor 2019

Narodil se z panny

28. února 2019 v 17:12
Stává se přece, že když zakusíme silnou emoci, omdlíme... spadneme do mdlob.. a jaká to emoce, ptáme se, spustila pád?
V mém případě se jednalo o posedlost ženskými. Nikdy jsem neměl dost. Považoval jsem je za jed sžírající mě do hloubi podstaty. Chtěl jsem jim, bez ohledu na barvu vlasů, tlouštku stehen nebo vyznání, dělat šňůry dětí... a taky jsem vroucně přál, aby z té lopoty při porodech hynuly na úbytě. Aby mohly být vystřídány mladšími a způsobilejšími k nošení plodu. Abych mohl mít nové a nové kusy a vskutku se stal mistrem dělačem dětí. Nemyslete si, že jsem nenormální. Mnozí z našeho rodu postupovali úplně stejně, přestože asi, či téměř určitě, nedosáhli stejné proslulosti jako já. A hlavně se o svém jednání tak otevřeně nezmiňovali, takže si jejich skutky vlastně nikdo nemohl pořádně zapamatovat.
Nemyslete si, prosím, také, že jsem nikdy neměl psychické problémy. To zase jo, měl jsem jich dost. Choroby, nebo jak říkáte. Léčil jsem se hypnózou i kokainem. Myslím, že správněji by bylo říct, že jsem v nedostupné oblasti svého nevědomí měl vykotlanou díru - a ta díra připomínala kosočtverec čili zase tu kundu, o které je celý lidský i nelidský život. Možná si myslíte, že mě kokain léčil? Cha, cha, dovolte mi se zasmát. Čím detailněji jsem se omámil, tím hrůzněji vyvstala má protichůdná stránka povahy. Působil jsem za střízliva uhlazeně a distinguovaně, děvčata u tyčí odhadovala, že jsem právník nebo doktor filozofie, nebo třeba věhlasný psycholog na odpočinku, nicméně po požití nemírné dávky toho kouzelného alkaloidu... jako bych si obřezal mozek, cílem bylo prostě dupat a šukat. Nic víc mě na dívce nezajímalo, než její dojná dírka, třeba i na dívce hluboce ošklivé (bůhví, že i ty o mě měly značný zájem). Toto jsou ovšem fakta, která jsou nesporná. Stejně tak jako kuriozita, že snad nejvíc mi pomohla hypnoterapie. Snění a odkrývání podob symbolů. Už staří věděli, že sny mohou poodhalovat tajemství. Nakonec jsem převážně ženským terapeutkám vleže na pohovce vypravoval, co se se mnou děje, když sním. Že tam jsou hromady nahých těl a jejich vůně působí neodolatelně na mou erekci. Že mi vyrostl z ptáka trojzubec ptáků, kterými jsem mohl mít tři naráz a každý centimetr těch priapismických pyjů cítil jednotlivě každou skulinku, každý hrbolek ve šťavnaté kundě, dokud se mi z té orgie nezatočila hlava a já neomdlel. Můj mozek v opravdovém zájmu rekonstruoval ty obrazy. Hned je stavěl v to či ono světlo, cizeloval obrysy a snímal z nich šerosvit přízračnosti, jindy samozřejmě dával jen velice hrubé črty.
Každý, domnívám se, by si měl projít zkušeností závislosti. Ta, co postihla mne, naštěstí byla ještě docela přirozená. Šlo v ní o lásku k ženě, a jako taková nemohla být příliš démonická. Spíš šlo o takový rušivý účinek, o nuanci zvyku, která přivodila toto podivinství. Toužil jsem se stát pouhým pánem nad jejich duší. To falus dovede, když je pořádně nažhaven. Ještě dnes, po mnoha letech si říkám, že mi ta špetka kokainu vlastně chybí, neboť mi prospívala iluzí, že se každý pobuda dá vybudit do nezadržitelna a může pohlavím ovládat pohlaví ovladatelnější.

Součást

27. února 2019 v 16:56
Představte si toho samečka. Rozhodně se mu dostalo skvělého, moderního vzdělání. Prošel ostatně vším možným: všechno ví, všemu se naučil, všechno si pamatuje, všechno pochopil a všude byl. V posteli se s ním uděláte třikrát během pěti minut. Může snad za to, že z něj a jeho nástroje tečete? A kde vy vidíte rub, on vidí navíc i líc. S okázalou nádherou, v hluku a rachotu, s pozlacenými stěrači přijíždí v porsche k vašemu paneláku a hraje mu při tom muzika Jay-Zího. Kdejaká sebranka se sebere a vykoukne z okna, aby viděla tu nádheru, nekonečně zábavný, velkolepý chlap vystupuje z vozidla a jakmile za sebou zabouchne, zazívá jen tak z nudy, nebo se široce usměje jak v žurnálu. To už všechny dodělá... Po tom všem je vlastně dobře, že si náš hrdina uchoval svůj nezkalený image. Teprve teď si uvědomujete, jaký zázrak vás v životě potkal. To je on, to je váš kluk. Rozdává si to jenom s vámi, a dokud mu budou fungovat testosteronem přepěchovaná varlata, na žádnou jinou ani nepomyslí. Pohrdne jí a když ho bude chtít svést, sytým smíchem jí odbyde!
Vždyť neuvěřitelné věci se dějí každou chvíli, nebraňte se jim. Naposledy si zašmátrejte v mušličce, hoďte na sebe kožíšek od Gucciho a utíkejte po schodech až k němu! Skočte mu do náručí, jak skákají dívky na své borce z Delta Force.
Avšak i nejvybranější pokrm může v nadměrném množství způsobit žaludeční potíže. Nemažte si tedy jen tak pro jistotu číslo studenta, který vás zaujal na přednášce kořenů evropského myšlení. Když dojde k nejhoršímu a váš miláček zahyne při misi v Pákistánu, stále ještě zde pro vás bude zajíček ze školy. A kdo ví, třeba slovo dá slovo a vetře se vám do kalhotek. Kde byste ho prozatím vůbec nečekaly...

Příjezd do uličky Kašpárkov

26. února 2019 v 15:20
Často v náruči spánku upadám do zvláštní polobdělosti, až se mi třeba zdá, že zřetelně vidím mrtvé a slyším ty, jejichž kosti pokryla hlína. Je-li něco děsivějšího než představa mrtvých, na nichž se všechno rozkládá, vstávajících z hrobů, pak snad už jen představa mojí sousedky v tangách.
Semínky věci a tělísky zárodků se teď v krátkosti budeme zabývat. Chci vám říct, že jste složené z atomů a ty se musí občas vystavit koupeli. Neříkám to proto, že by mi ženská pokožka nedejbože nevoněla, to vůbec ne, ale proto, abyste si uvědomily, co je prvotní úkol a co je sekundární záležitost. Musíte si umývat kožíšky, protože jinak vám do nich vlezou breberky. Předobře vím, že vám nebude snadné vyložit v češtině, která je jazykem chudá a osnovou experimentální, jak moc mi chybí dotek něžných prstíků v oblasti bříška či podbříška a že tento dotek je pouze tehdy milý, když má dívka voňavý a plísníprostý klín.
Stydlivá dívka, v níž se snoubí ctnost a naděje ve vytrvalivý svazek, může ukrást mu srdce a probodnout ho dokonce skalpelem v zápalu něžného milování. Umíte si představit, jaká to až nezemská slast pro muže, který je sycen láskou, jenž na znaku leže, dechem na ústech dívky visí? Nedá mu spát, věnuje mu na tisíce úsměvů hvězdnaté noci a ve chvílích, kdy odpočívá po vydatném milování, hledá vždy pravé slovo, pravý verš, aby milenec až do dna prohlédl skutečnost skrytou.
Pouhou přítomností v loži rozptyluje strachy a temnoty duše, vystřeluje šípy slunce, tak jako třeba věda nebo rozum a pomalu ale jistě se hodlá stát jeho oficiální metresou. Mezitím pečlivě, vytrvale pracuje na své bakalářské práci. Když zrovna nestuduje, pracuje v baru nebo ve videopůjčovně. Je to dokonalá mladá žena, v níž lze vysledovat zárodek bohyně.
Nicméně i ty nejlepší z vás mohou selhat.
Může se stát, že se na firemní párty opijou do němoty a vyspí se s atraktivním šéfem - psychopatem, který je taky opilý, ale ne němý. Pak dlouho této chyby litují. A co je hlavní, odmítají spát znovu s vámi, dokud se emocionálně nevzchopí, dokud znovu nedosáhnou staré úrovně stability.
Nic, kromě vesmíru, nevznikne z ničeho a co se už děje a jak se to děje, to, zdá se mi, je věcí lidí, nikoliv doby či okolností. Když by co vzcházelo z ničeho, mohlo by to vzrůstat ze všeho a semen by nebylo třeba. Moře by rodilo lidi a obloha zas ptáky, v krunýři šupin plémě by vydala země, rokle by se naplnily kaktusy a poustě by zas hostily všelijaké chlupaté šelmy. Stáda skotu či bravu, neznámo odkud by vycházela na pastvu a ovocné stromy by pokaždé nesly nestálé plody. Když by všecko nemělo svou matečnou látku, kterak by mohlo to všecko mít určitou matku? No jak?
Proč puká na jaře vlaštovičník a jetel v létě, proč vinnou révu pudí jeseň, ne-li proto, že určité prvky v nich se sloučí a objeví teprve tehdy, když jim přeje počasí a boží záměr?
Tolik tedy k zamyšlení, proč jsme vůbec coby lidé zde a kdo hraje s námi nečistou hru, zda politici či nelítostný šutr, který obíhá na své dráze v kosmu.

Muži ji hltali očima s dychtivostí, kterou se ani nesnažili skrýt

25. února 2019 v 20:58
Slunce prý dává světu život. Ale podívejte se na slunce, až vyjde, není samo mrtvé? Všechno je mrtvé a všude jsou mrtvoly. To mi běželo hlavou. Byli jsme zrovna v nejlepším, když se to stalo. Její nahé stehno mi laska­lo ucho: zdá­lo se mi, jako bych sly­šel moř­ské vlny, prá­vě ten šum, kte­rý sly­ší­me, když si k uchu při­lo­ží­me mušli. V celé té ab­surd­nos­ti bor­de­lu a zmat­ku, kte­rý mě ob­klo­po­val, jsem úplně zapomněl, že Renáta má přijít z práce. Ženská přede mnou se vytrácela do mrákot. Byl jsem rudý a potil se. Jestli nás tak objeví, vyhodí mě. A jestli mě vyhodí, ztratím všechny výhody styků s jinými.
Ještě před chvíli zr­ca­dla, jež po­krý­va­la zdi a z nichž se­stá­val i strop, zmno­ho­ná­so­bo­va­la ob­raz ja­kési zví­ře­cí ko­pu­la­ce. Oddávali jsme se skutečně styku jako dvě zvířata. Nyní jsem ty zrcadla chtěl rozbít, zapomenout na odraz, jež vrhala, protože mě usvědčovala z hříchu... a jediným možným trestem byla v tomto případě rozluka! Rychle jsem se od ní oddělil, ale to už klíče rachotily v zámku.
Blížila se má poslední hodinka. Mé brzy zlomené srdce se již předem otvíralo prázdnotě. Ještě naposledy jsem upřel zrak do peřin. Nikdy jsem ne­vi­děl nád­her­něj­ší hol­ku a ni­kdy jsem ne­vi­děl hol­ku, kte­rá by byla víc nahá. Pak jsem ji doslova vyrval z postele a nahou ji dostrkal na balkón, kde jsem za ní zavřel. Rychle jsem, sám na Adama, skočil do lůžka, když tu vešla Renáta. Nic nezpozorovala, jen jí bylo nejspíš divné, proč jsem nahý. Hadry té druhé nemohla vidět, byly naházené pod postel. Kdyby měla citlivější čich, ucítila by ten dobře známý pach těl otírajících se o sebe v divém zapomnění.

Aktuálně má tři kluky

24. února 2019 v 20:46
Oni byli všichni tupci a podobali se jeden druhému jako ovce v jednom stádě.

Spi se mnou

23. února 2019 v 21:05
V Tondovi nebylo lásky. Vyhodili ho z pracáku. Pláč poraženého mu teď svíral hrdlo. Čerti s ním šili, pusa s ním jela. Když bylo nejhůř, schoulil se k Mařence. A tato ubohost ho obyčejně zachraňovala před výsměchem.
Jejich vztah se ale ve vsi začal brát jako hotová a trvanlivá věc.
Mařena kdysi klukům zahýbala, teď se ale pevně držela Tondových kalhot.
Často mu s úsměvem říkala:
"Odplatím ti pak takovou láskou, tolik tě budu milovat, že to není žádný hřích, když tě teď trochu potýrám."
Některé dívky už jsou takové. Nezapomeňme ale, že nejnemožnější věci jsou možné a že je možné je obrátit na správnou víru.
Osamělé lampy blikaly v sněhové mlze jako pochodně na pohřbu a ti dva šli spolu zavěšeni po zaváté cestě.

Malá raubířka souloží s vězněm

22. února 2019 v 20:11

Jsem buď hrdina, nebo bahno, nic mezi tím. To mě právě zahubilo, protože v bahně jsem se utěšoval, že jindy bývám hrdinou, a hrdina dával zapomenout na bahno.

Mechanicky jsem pohlédl na dívku, která vstoupila. Mihla se přede mnou svěží, mladá, poněkud bledá tvář s rovným tmavým obočím a vážnýma, trochu udivenýma očima. Zalíbilo se mi to, byl bych k ní pojal nenávist, kdyby se usmívala. Nedalo se o ní říci, že je krasavice, ačkoliv byla vysoká, silná a pěkně rostlá. Oblečena byla velmi prostě. Jak jsem seděl a ládoval se vodkami, pochopil jsem, že tuhle můžu v noci opíchat.
Chvíli jsme diskutovali.
"Kromě toho muž vůbec nemůže být ženě příkladem. S ním je to jiné. Já se tu třeba i mažu a špiním, ale nejsem ničí otrok - přijdu, odejdu, a jako bych tu ani nebyl. Setřesu to ze sebe a jsem jiný člověk. Ale ty, ty jsi hned od samého počátku otrokyně. Ano, otrokyně. Vzdáváš se všeho, vzdáváš se svobody."
"Jsem dobře placená od zakazníka. Necítím se jako otrokyně."
"Ano, teď jsi snad mladá... ale nenech se zmýlit, nespoléhej na své mládí! Tady to všechno letí tryskem!"
"Nevěřím, že za rok či za pět let o mě nebude zájem."
"To jistě bude, ale na tvém místě bych si našel hodného ženicha, který tě zaopatří."
"Mohl bys to být ty?" šibalsky se usmála.,
"Ne, já jsem jenom manžel na jednu noc!"

Dost rezavé klece

21. února 2019 v 19:43


nežnosti nepravé hned tuší
a právě to její jeskyňku ruší
rozvášní se na vstřícné gesto
ošukala by teď celé město
už zpitá sundává kalhotky
vlezly by jí tam tři karotky
holá kunda je toho výrazem
tak šukají zpiti pod obrazem

Po­tře­bo­val bych ze sebe sho­dit šaty ane­bo svlék­nout do naha dív­ky, po kte­rých ba­žím: tep­lo mdlých těl by mi ule­vi­lo, přelétlo mi hlavou, když jsem pil kdovíkteré.
Ob­jal jsem Elišku, kte­rá se ne­brá­ni­la, a naše ústa se spo­ji­la v cho­rob­ném po­lib­ku.
Svíraje její zadnici, cítil jsem, jak se chvěje... pak jsem ji ošukal otvor.

Šel jsem do baru, trošku se dokončit a tam jsem si všiml zvláštní dívky, dost divné od pohledu, přišel jsem trošku blíž.
Po­ti­chu se ze­ptala (nikoliv mě):
"Do­sta­ne se tu něco k pití?"
Hos­pod­ská od vý­če­pu od­povídala:
"Cal­vados?"
Po­sta­vi­la na pult sklenku.
"Jak se jmenuješ?" ptal jsem se.
Marie.
Ma­rie ne­chtěla.
"Dej­te mi ce­lou lá­hev a po­řád­né skle­ni­ce," řek­la. Po­řád chrap­ti­vý hlas zněl tvrdě. Vzrušovalo mě, jak rozkazuje.
Dodala:
"Budu pít s ním."
Měla na sobě plášť a pod pláštěm byla úplně nahá.
Ma­rie si zno­vu na­li­la. Pila jako o ži­vot, až jí skle­ni­ce vy­padla z ruky. Odhrnula plášť. Štěr­bi­na mezi je­jí­mi steh­ny zá­ři­la do sálu a na mě plným leskem.
Vzal jsem Ma­rii za ruku: za­ča­li jsme tan­čit ob­scén­ní valčík.
Ma­rie, hla­vu zvrá­ce­nou vzad, se zhnuse­ně od­da­la tanci.
Po chvilce.
Ma­rie se kácela, vy­klouz­la z mého objetí a spadla...
Sná­še­jí­cí se útloun­ké tělo do­padlo na zem s hlo­mo­zem mrt­vé­ho zvířete.
"Alhohol, nalijte mi přece..."
Znovu jí padla hlava na zem..
"Vyliž ji," rozkázala mi hospodská.
Tak jsem si kle­kl, její nohy si pře­ho­dil přes ramena. Abych ji zachránil.
S ko­řist­nic­kým úsmě­vem jsem vrazil svůj ja­zyk do chlu­pů. Roz­bo­la­vě­lá, ale roz­zá­ře­ná, Ma­rie vy­pa­da­la šťast­ně a usmí­va­la se přes za­vře­né oči.


"Pila jsem," řek­la jed­na z holek, "až bych chcala."
"Pij­, až se po…" řekla zmámeně Marie ze země.

Prastará zápletka

20. února 2019 v 21:43
Pozoroval jsem nahá snědá záda slečny, která kráčela přede mnou. Už dávno ji někdo měl zatáhnout do temné uličky. S onou houpavou chůzí štětek, které nikdy nepropnou kolena, zvlášť působila na mou erekci. Když jsem ji spatřil, jak se vyhýbá louži, uvědomil jsem si celou tu absurditu a nevyslovitelnou křivdu násilníků. Znásilnit někoho, kdo je na vrcholu svých životních sil. Ona vlastně není znásilněna, jen je jí sebrána energie a pod tlakem nasoukána do cizopasného těla. Všechny její orgány fungují nejspíš daleko lépe než ty, které ji znásilňují, útroby zpracovávají potravu, mladší kůže se obnovuje, prokrvují se tkáně a tímto tragickým představením přirodní přijde nazmar. I její nehty pořád rostou v okamžiku, kdy si ji bere. Její mozek si stále ještě pamatuje, pozoruje, přemítá.
Ale ona se v nepravidelném kruhu od sebe vzdaluje, takřka s oprátkou utaženou pevně kolem krku, svíjí se, volá ke svému bohu, žádá pomoc, ne-ne-ne-ne, a ty opakované výkřiky a to zdrcující zoufalství, to je to pravé, naplňující, strachem naplněné volání, co si právě ouško násilníka přeje slyšet. Minutky odplývají rytmicky jako klinkání zvonů, zatímco její volání polevuje. Přejde v něco jako tichý pláč. Právě tohle SOS člověka je definitivním symbolem vítězství negativity. Skoro zuřivé ve své slabosti. V té chvíli se rejpista zvedá, oprašuje, pomaličku si zapíná zips a dočista s nově nabitým životem odchází z uličky. Aspoň tak si to představoval stuprum, když kráčel ještě okamžik za snědými zády slečny.

Ve svlékání dívek je však už určitý automatismus... který předpokládá návrat silné nebo slabé chvíle, kdy subjekt okouzlil nebo znechutil... chceme se zmocnit působivé dívky, ne nějaké kozičky v ohrádce.. a proto, když svlíkáme nezajímavou, nudí nás to, kdežto zajímavou svlečeme s napětím ve svalstvu... paradoxně už se tu nejedná o sex, ale o odchlípení... těch zapamatovaných okamžiků... toho trvání, v němž jsme mysleli, že ve vnímatelných chvílích bude ta dívka vhodný objekt naší vášně.. protože ona tu bude i zítr i pozítří, je to věc, která trvá, ale styk s ní budeme mít třeba jen jednou. Z definice by měl být nejlepší.. kdo si může naplánovat kvalitní soulož? Musí přijít, když je poprvé uskutečněna.. a nebo už nikdy nepřijde.. s tím se smiřte, to nechť je vaší primární myšlenkou..

Chladnokrevný taxikář

19. února 2019 v 20:02

Nevrťte hlavou, neodsuzujte mě, sám se odsuzuji a odsoudil jsem se za všechno už dávno, hodně dávno. Povím vám, co se mi stalo před mnoha lety, když jsem ještě věřil v sílu lásky mladých dívek.
Zjistil jsem, že už jsme týden spolu nespali. To byla hlavní příčina, proč jsem tak hloupě přišel za ní v opilém stavu. Věděl jsem, že to nesnáší...
"Co ode mne chcete, vy opilče? Vodíte mě za nos!" zběsile se rozkřikla Adéla.
"Chci, abys se mnou častěji spala!" ukrutně jsem na ni obořil. Úplně jí to zasáhlo, nevěděla co odpovědět.
V opilé nepříčetnosti jsem znovu vykřikl a opilé oči mi zasvítily.
"Teď, teď už .. na kolena a kuř!"
Adélce nezbývalo než se podvolit. S povzdechem si klekla, začala mi uvolňovat pásek a chystala si už sliny v krku, když tu se stalo něco zvláštního. Dostala facku.
A druhou. Slza ji začala stékat z levého oka. Už už se chtěla ohradit a odmítnout mi vykouřit, když ji přiletěl direkt rovnou na bradu, zakymácela se jak boxer a spadla, udeřila se podlahou do temena...


Některé dnešní teenky jsou tak divné, že nezbývá než je vodit do společnosti, aby se trochu otrkaly. Zašukají si na hajzlech, zahulí haš, popijou křídla, a jak já to vidím, již brzy je čeká iniciace s nechutným, plešatým vdovcem, který je u barového pultíku zahrne prstýnky z kočičího stříbra. Stanou se jeho ženichem. A pak přijde milenec, který celý jejich pečlivě zbudovaný život naruší, totiž v tom smyslu, že ho otočí vzhůru nohama...
Ani se o něj nebudou muset ucházet, ne. Vezme si je proti jejich vůli takřka. To je všechno. Mimoděk se můžete zasmát, ale musíte uznat oprávněnost mých postřehů. To, že je vám patnáct a měly jste teprve dva kluky, z nichž jeden na vás zkoušel anál, nedělá z faktů o nic méně fakta. Říkáte, že vás zradil? A co je mi do toho, co je komu do toho? Zraďte si ho taky, chcete-li. Ale na vašem místě bych si počkal, ať je pomsta sladší. Vyspěte se s jeho best friendem, natočte chlípné video, kdy vám ve vaně holí klín a umístěte ho na facebook. Doufám, že mluvím srozumitelně, nebo ještě ne?
A co vy, mí milí, potměšilí mládenci?
Vám, mládenci, radím, ať si vyberete nějakou školačku. Proč? Protože víc než o pěknou tvářičku jde o nevinnost. Představte si vaši nastávající. Culíky, dlouhé vlásky, výrazné oči štěnátka. Sedí s kamarádkou v koutku a smějí se jako řechtačky - a čemu? Stačí jim k smíchu, že kočka skočila z okna na beton a tam se stočila do klubíčka… To voní čerstvými jablíčky, a tak bude vonět i její drahocenná branka k ráji, když si ji v šestnácti vezmete.