Ztráta kytička uprostřed metalové pařby

15. srpna 2019 v 19:29
Není-liž pravda, ty ulice v Brně se najednou rozvětvují, najednou jsou dost neklidné, není-liž pravda? Na každém rohu bufáč, za každým sloupem herna. A právě poblíž herny jsem potkal Kamilu, moji oblíbenou milenku. Pamatuji si, že jsem měl prsty strčené v ústech hryzaje si nehty, když jsem tu modelku poprvé zahlédl. Aniž jsem ten den co pořádného očekával, malá nepozornost a velká náhoda mi ji přivedla do zorného úhlu... a já, zjankovatělý tím nenadálým vývojem, musel zvrátit hlavu, poněvadž v zátylku mi viselo všechno to dosud neuskutečněné, co jsem s ní měl dělat, a co mi vehnalo krev do trenek. A já se tedy zastavil - a pak to odeznělo. Jenže za chvíli to zas začalo cukáním, nepatrným, v nějaké žilce. Ani odpor vzduchu jsem nepociťoval, když jsem šel směrem k ni - s jasným úmyslem. Vnitřně jsem držel vzpomínky na tu smršť, a uvědomoval jsem si, že v jistém odstupu od nás, tak blízkých nyní, stojí další lidé a budovy se střechami a hranatými komíny. A tu zvedla ty modré, topičovy oči a uviděla mě, těžko říct, co si pomyslila, snad se drobně pousmála, no nedivil bych se vůbec nic. Vidět tak skvělou pijáckou postavičku v kombinaci s těma lesklýma očima a přerývaným dechem, jak se sotva drží na nohou, taky bych byl nadšen. Musela být unešená, že někdo takový jde přímo k ní. Tak jsem se ozval: "Dovolte, abych vás vedl." Neodpověděla, tak jsem se do ní rychle zavěsil, a tak se vlastně začal náš vztah - tření těla na tělo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mirjam Mirjam | Web | 15. srpna 2019 v 20:50 | Reagovat

Tak blízko jsem tvé tělo měl,
co já jsem to jenom chtěl.

Ach, ta skleróza. :D

2 Akim Akim | E-mail | Web | 16. srpna 2019 v 11:38 | Reagovat

Ty to teda klátíš, jsi borec. :-) :-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama