Září 2019

Je tvořivější než my všichni dohromady, ale vlasy má na piču

15. září 2019 v 21:21
V naš​ich duchnách se krásně spí a sny jsou nejpěkněj​í, zde česká duš​e odhodí vš​echna pouta vezdejší. Vydá se snít o lepších místech!
Tady ty americké matrace jsou tvrdé - tvrdé jak chleba vedle popelnice, který tu musím jíst spolu s krysami! Nejsem strašidlo dávných dob a neutekl jsem hrobníkovi z lopaty. Jsem pouhý exulant! Kterého nenadchla filosofie a rétorská slova! Hruď mám otevřenou všem něžným, nezadaným (ale i zadaným) dívkám a mozkem mým se blesky ducha ženou!

Jsetli chcete vidět malířsky ztvárněného sedláka kydajícího hnůj či přehrabujícího lopatou zeminu, pak jste na správně adresa u Milleta, jestli divoké nožky lehkých žen, pak nezbloudíte u Toulouse-Lautreca.

Karel, můj sociopatický spolubydlící

14. září 2019 v 21:21
Nikterak neříká, co je příčinou básníkova žalu. Odmítá se stavět do role ublíženého! Ryzí žluč si nechává pro sebe. Napsal místo toho báseň. Ale jakou báseň, prosím? Mohl za ní dostat Pullitzera nebo i Nobela za mír, on ji ale napsal do šuplíku a teď se zdráhá ji vystavit na blog!

Navýsost prosté, lakonické verše proměnil v chorál. Kdybyste mohly plakat, utřu vám slzy, takto si jen v tichosti čtěte, vy hodné slečny!

jabloně ve větru, samotny listopadem stojí tam, kde stály už vloni
pláč stromu střásán periodicky do oken, za nimiž dlí mnohorozprostraněný duch a spásá slova jako trávu
nač ruce tučné barmanky, když duši spíná hlad po její bradavce?
nač úsměv úst, když sbohem jsou již opakovaná a ona zas spí se svým exem, i když se po twitteru rozešli?


Kuřba roku

12. září 2019 v 19:55
Nevím, co jsem si myslel. Dodnes to nechápu. Vážně ne. Měl jsem možnost kuřby od nejhezčí míšenky na jih od Prostějova. A úplně jsem svou šanci projel. Na nejplnější čáře.. jako úplný šulin.
Stalo se to kdysi dávno, když jsem ještě neměl tolik prochlastaná játra. Kdy mi sloužila hlava jako běžnému pětiletému dítěti. A kdy mi, což je pro tento příběh nejdůležitější, ještě aspoň někdy stál...
Holka to byla jak obrázek. Krev a mlíko, pěkné faldy v tváři, rajcovní škvírka, již vystavovala na okrasu v takových těch krátkých kraťaskách, jaké nosily v osmdesátkách Pergnerová a celá ta rozumná generace.
Chodili jsme spolu na koncerty, přirozeně že ne jako pár. Míhala se prostě jako jedna z mnoha mezi mými známými, ale občas jsme i prohodili slovo či dvě. Znali jsme se tedy dobře, ale víte, jaké to je dneska někoho znát. Dneska s ním šukáte a zítra vám oznámí, že pro něho neexistujete! Dobře zpívala, chodila na tréniky roztleskávaček a měla bohatého tátu. Celkově to byla opravdu výjimečná partie. Měla všeho všudy jediný problém.
Jak jsem řekl, byla něco jako mulatka. Byla tedy daleko tmavší, než byste čekali od typické české holky typu krev a mlíko. Byla dokonce tmavší než její sousedka, která pocházela z kolonie v Rumunsku, kde dříve kočovala. Takhle to působí divně, ale důležité je věci pojmenovávát pravými jmény. A tak prostě byla, viděno zvenčí, negřice.

Pocem. Pusu. A teď do postele

11. září 2019 v 21:21
gdgdsgds


Byl tak hodný, až se mu smáli

9. září 2019 v 21:21
Zpívala o slzavém údolí, o slastech, jež záhy minou, o věčnosti, kde v rozkoších duší dny slavně plynou.

Nemožně hodný kluk

8. září 2019 v 21:15
A když jsem přiel k hranicím, tu začlo srdce mi tlouci tak silně, ba z očí, myslím, že vytryskly slzičky vroucí. Dívenka k harfě tam zpívala, zpívala opravdu vřele a falešně, přec však jsem byl dojat tím zpěvem cele.

Pracovala pro tajné služby, jinými slovy v pornoprůmyslu

7. září 2019 v 21:21
Něco se připravuje, budete plakat!

Moudře se svlékla

6. září 2019 v 21:21
Co jako chcete, vy hospodyňky blogu? Smetáte na jednu kupu duchy tak disparátní, jako je dr. Chocholoušek a stuprum, a stavíte po bok sebe osudy tak rozličné a povahy tak různorodé, že nad ně již nic není. Opravdu nejsem zakladatelem školy psychohumoru jako zmíněný doktor. A přesto mě dáváte do stejné přihrádky jako toho magora... Co tím sledujete, vážně?