Září 2019

Chumáč semene, dává-li to smysl

5. září 2019 v 21:21
Mezi živobytím žebráků a celé spousty životů úctyhodných lidí není žádný podstatný rozdíl. Ve srovnání s lidmi, kteří vám vnucují své zboží na splátky, je dokonce laskavý. Je to parazit, to ano, ale neškodný. Jen zřídkadky získá od společnosti víc než na holé živobytí. A navíc, což by ho mělo podle našich etických ideálů ospravedlňovat, za to zas a zas platí svým utrpením. V praxi se dneska nikdo nestará o to, jestli je práce užitečná, nebo jestli činí dobro, požaduje se jen, aby byla výnosná. A protože bezďáci v téhle lekci - obstarat si výnosnou práci - selhali, dává jim to svět sežrat.

Hrál jsem si s rukou váhavou s knoflíčky u výstřihu. Cítil jsem, že chce píchat, ale mě bavilo ji škádlit. Hmatat cecíky. To všechno už je tak dávno už!
Voda nemá žádné kosti, ale snadno unese loď o váze tisíce tun. Jak je to možné? Je lehká jako vánek a nic ji netíží.

Ztratil stud, zábrany i peněženku

4. září 2019 v 21:12
Je příhodné, že holka, která se mi z celé střední nejvíc líbila, se pak na stužkováku oblékla za pasačku? No, vlastně na sebe nahodila hadry jako pasačka, která by se o přestávce zas mohla v cukuletu stát striptérkou a/nebo nestoudnou děvkou. Ta divná sukně končila skoro v jejích kalhotkách, výstřih měla tak hluboký, až bylo nebezpečné se naklonit! Já jsem navlékl kvalitní oblečení z renezance cinquecenta, byl jsem za rytíře v maxmiliánské zbroji. Samotné půjčení z divadla stálo dva tisíce. Navoněl jsem se nejkvalitnějším parfémem od Calvina Kleina, který byl tehdy v módě, nechal jsem si vymodelovat frizúru od profesionální, teplého stylisty asi za dalších pět stovek. Včetně dotěrných doteků i na stehnech, které nemohu peněžně vyčíslit. A ona tam přišla takhle. Bylo mi do breku. Ztratil jsem ten večer mnoho iluzí, včetně toho, do jaké míry jsou vlastně ženy citlivé. Byl jsem zhulený a opilý, nešťastný, protože se se mnou už asi potřetí kvůli alkoholismu rozešla má tehdejší velká láska, a mám takový pocit, že jsem tam tehdy na schodišti někomu pořádně natáhl, protože jsem se probudil se zlomenou člunkovou kostí...

Před dokonalou nožkou

3. září 2019 v 21:21
Jakmile vstoupil do prostorné síně, ovanul ho chlad. Poptal se na hostinskou místnost a brzy už vkročil i do ní. Sedl ke stolu, přišla jak bečka tlustá servírka, objednal si roštěnou a víno. Všecko bězelo jak po drátkách. Jen mu pořád byla zima. Třásl se jí doslova. Dal se z nudy do rozjímání. Náhlé vzkypění mladé krve mu umožnilo si vzpomenout na první dívku, kterou kdy svedl. Byla to cikánka a oči měla nebesky modré, klín vlhký, dostatečná zábava. Pak do místnosti přiskotačila nějaká beruška...
Kudla se na ni pozorně zadíval a srdce mu poskočilo radostí, tak byla krásná. Nebyla veliká a silná jako hospodská, ale menší a štíhlá, jak mladý stromek, ohebná a mršťná s macatými ňadry. A její hlava! Zdálo se mu, že nikdy neviděl tak výraznou hlavu. Byla přisnědlé pleti (měl pro tmavší typy slabost), spíše velkého, avšak jemného nosu, malých, měkkých úst, nad vysokým čelem svinuty byly tmavé, bezlesklé vlasy v korunku. A její oči! Stíněný dlouhými řasami byly tmavé, hluboké a naivní, jako oči dítěte snivého a nezkušeného. Řekl si okamžitě, že s ní musí rozpřást rozmluvu. Chvíli na ni nepokrytě čuměl a ona zas koulala na něj. V očích se jí leskla otázka. "Budeme prcat?", napadlo ji. Chtěl něco říct, ale doufal, že začne tlachat sama. Pak toho oba jako mávnutím proutku nechali, ona se obrátila a odcházela a on ji napjatě sledoval, jak pružně vrtí zadečkem. Při chůzi nakláněla hlavu poněkud na stranu, jako to dělají vychovatelky, když se nám snaží vysvětlit, že bacat někoho kvůli čokoládě je fuj. Nějaký mužský hlas na ni křikl, aby hejbla kostrou, zpoza plenty, kde se vydávaly pokrmy. Pospíchala jako srnka, které hoří za zadkem koudel. Ježíši, to je tak milé, ženská na baterky, poslušná jak rádio. Snadno ji ovládat v postýlce i mimo ni. Jedl pokojně vychutnávaje si dušenou roštěnou, popíjel francouzské suché víno a zubil se do blba. Život mu zase připadal jako splněný sen. Tušil totiž, a v tom se nemýlil, že brzy mu tahle samička projde pod packami!
Vypil, jak měl ve zvyku, na pár hltů obsah karafy a objednal si ještě další láhev vína. Přinesla mu ji, položila na stůl a měla se k odchodu. Ale on udělal něco, co jindy nedělal. Poprosil ji, aby zůstala. Uvězněna v tom zvláštním gestu, zůstala jako opařená stát. Pak si pomalu odtlačila židli a usedla na ni, to vše činila s mírně zmateným výrazem v tváři. Jak tak seděla proti němu, řekla mu hned na uvítánou:
"Vím, že mě chceš ojet."
Pronesla to tak klidně a bez rozpaků.
On se poněkud zachmuřil. "Ne, tak to není, samozřejmě," tvrdil, "chci tě nejdřív poznat a až potom se intimně sblížit," plácal páté přes deváté a úplně bez přípravy.
Usmála se. "Vypadáš jako zrádce," vmetla mu.
"Taky že jse," slizce se uchichtl.
"To vím. Ale jsi ještě něco jiného, a to se mi líbí. Budiž, můžeme píchat," vstala zvolna a vytáhla si z kapsy na prsou malý zápisníček, z nějž nonšalantně vytrhla list a popsala jej svým číslem. Položila jej na stůl a než stačil jakkoliv zareagovat, odešla zanechávajíc ho v zmatku, ten den již definitivně.

Nespravedlivé vůči tobě

2. září 2019 v 21:21
Jakási jednoduchá distinguovanost vysvítala z chůze obou mladíků, kteří se zevnějškem tolik lišili od chodců na rušné třídě. Nevšímajíce si ničeho kolem nich, vráželi do ostatních, kteří se neuhli a vesele upíjeli z lahváčů Platana.
"Ba jsem snad horší než Pavel," začal ten tělnatější. "Zatímco ty jsi lyričtější, on je perverzní a já, já už jsem docela úplná nula. Vy se díváte na ženu jako na fetiš svého smyslného kultu, já v ni vidím maminku připravenou kdykoliv zaskočit za mnou do peřin a netrpělivě čekat na vyvrcholení těch mých několik vteřin. Mám tu předčasnou ejakulaci, no co už. Nechci ženy štvát jako zvěř a jímat jako kořist. Chci, aby tu prostě byly a dělaly to se mnou, protože samy nemají nic lepšího na práci!"
"Víš, co umožnilo moderní ženě vyhrát svůj proces? Který ji zajistil vládu nad muži, nyní slabochy? Přece šikovní advokáti typu Stuart Mill, Dumas mladší, Ibsen...," opáčil tamten.
"Kdo se, tak jako ty, dívá na ženy jako na modelky, pochopitelně nechápe, že jejich význam hluboce přesahuje význam mužů," pravil jemným hlasem.
Za něčím ses hnal, nevíš, za čím," začal recitovat, "pospíchals, letěl dál, letem ptačím."
"To zní fakt parádně, jak je to dál?" vyzvídal.
"Přes strniště, půdu kamenitou, utíkal jsi, volal, kupředu."
"Jejda, úplný Žižka."
"Pot z čela setřel a víry prost, upřel jsi v dálky zrak, v dálky, kde nový zas oheň vzrost."

Chodit tam a zase zpátky

2. září 2019 v 3:24
Mam pořád před sebou bledý profil, blonďatou hlavu, tak jak jsem ji měl před očima v márnici. Ruce se zablácenými dlaněmi a nepochopitelnou hnědou rýhou na pravém předloktí, temně rudou skvrnou v košilice na prsou, byla přikryta kabátkem, jehož levý rukáv byl vyrván. Otevřené vyhaslé oči... ty tyrkysové oči polární vlčice.
Ještě nedávno jsem ji v téhle ložnici šukal, a teď je mrtvá... zavražděna nejspíš kompletně maniakálním vrahem.
Pokoušel jsem se usnout, zapomenout ve snech, ale vzpomínka byla silnější. Vstal jsem a šel do kuchyně, obešel jsem barový pult a naklonil se nad výlevkou. Použité sklenice stály na dně a na plnou hubu se mi smály. Všude to páchlo hnilobou. Takový tedy jsem, pomylel jsem si trpce. Člověk. Člověk jako prase. Zgracaný, s tři dny neměněnými plínami, hlavu plnou panny na píchání, a prolezlý vinou za všechno, co jsem kdy komu dal sežrat.