Říjen 2019

Myslíš, že jsi chytřejší?

21. října 2019 v 21:50
Jedno jediné semínko. Zasaďte ho a ono o sebe bude pečovat takřka samo - po několika letech či desítkách let pak budou naše zahrádky vzkvétat, budou stejně úrodné jako humus. Z pouští se stanou zahrady. Z pustin budou lesy. Naše pomalu umírající česká země se může celá obrodit, pokud toto zázračné semínko zasadíte do té správné dírky.
Všechno je jen o nalezení té správné dívky, čisté panny, která svou pochvou přivede na svět generaci válečníku. Ne pouhých tlučhubů, kteří se vyskytují pouze v hospodách, při výčepech, ale skutečných vojáků myšlenky, kteří žijí jen z určitého důvodu. Totiž aby spasili svět!

Toto je výňatek z mého dalšího románu, bestselleru: Sanctuariariamisimus
Jde o mnichy, kteří vedou tajný bordel v hoře-klášteře, všem na očím, ale zas ne moc, protože jsou uvnitř té hory a toho kláštera.
Jejich klienty jsou vysoce postavení vládní činitelé a vůbec lidi, kteří mají peníze píchat velice luxusní řeholnice.


Uvnitř místností panovala tma, semotam se mihotaly na podlaze světelné body sloužící k té nejjednodušší orientaci v prostoru. Naprosté kusy noci byly vesměš propletené údy, jež patřily různým jedincům, co si užívali tělesnou blízkost nádherných kajícnic. Teď nahých, ale když nepracovaly, oblečených do purpurových rouch. V kabince šestnáct zrovna pupkatý, nevysoký muž klátil jednu dívku, co vypadala obscénně dotčená. Její oči registrovaly jen animální přírazy a pláč asi devítileté dívky na protějším kavalci, z čehož v důsledku přirozené reakce jí brněly bradavky, i když nebyla zrovna dvakrát vzrušená. U děvčátka seděl nějaký Arab a u hlavy ji držel beretu 92 s přišroubovaným tlumičem. Někdy je třeba jednat jako vůdce, aby se jím člověk stal. Pupkáč zatím tu druhou prostě prcal jako opilou herečku z Broadwaye. Sebral z podlahy kus látky a vší silou jí ho přimáčkl do obličeje. Jednou rukou ji dusil, druhou ji popadl za zápěstí a pevně ji držel, aby ho zmámená a slabá nepoškrábala. Svíral oběť, dokud se její hubené, hůlkovité paže nepřestaly bránit. Pak zvedl hadr. Její oči zíraly vzhůru do tmy a její otevřená ústa tvořila kroužek. Chvíli na ni bez výrazu civěl, pak stiskl tlačítko na svém blyštivém náramku. Neurčitě vysoko na stropě se rozsvítilo fialové světlo. Brzy po tomto signálu dorazil do místnosti statný muž a přehodil si dívku přes ramena. Paže jí visely k zemi jako nohy ulovené laně, jazyk měla vyplázlý a nepřirozeně modrý.

Svět překryla bílá bublina

20. října 2019 v 20:23
V bublině plavaly rybky. Celé houfy rybek s očima jako špendlíky.
Po bradě mu začal stékat červený pramínek..
Už tu máme krev.
Pocítil bolest na hrudi.

Není vzpomínek

19. října 2019 v 20:49
gdsgds

Zápisy pomíjejícnosti

18. října 2019 v 20:28
Velmi pozdní odpoledne. Pohovka, nohy na stole. Ona je vedle. Ne vedle mě, ale vedle v kuchyni.
V televizi běží reklama
Velice náročné odpoledne, popíjím lahváče. Ona se ozve, že jsem zase nevynesl smetí. Nato jsem ji vmetl do tváře, že se schází s Lojzou. Prý na kávičku.
Neozývá se. Reklama je vystřídána přenosem kvalifikace na mistrovství evropy ve volejbale. Pak další zásek, zdá se mi. Neuvařila mi špagety. Tak jí vyčtu, že místo, aby stála za plotnou, tahá se s tím sukničkářem...
To už se neudrží a začne po mně házet špinavé talíře.
Vyhrává. Ustupuji do ložnice. Kde se zavírám.
Po pěti minutách rozbíjení skleniček se uklidní a jde si stopnout k plotně, aby něco uklohnila.
Pomalu vylézám a jako školáček jdu k ní.
Navrhuji nějakou stolní hru. Jsem urvaná jako kůň a ulítaná jako pták, říká.
Radši nasedni na ptáka a užijeme si, pomyslím si a možná to i řeknu.
Posadí se ke stolu, hlavu složí do dlaní a rozeštká se.
Ať už udělá cokoliv, mohu to považovat za vítězství mého ducha nad jejím tělem!

Líže mu prsty a on jí je pak strká všude - prý rodina

17. října 2019 v 19:45
Znal jsem holku, nějakou Irenu, která toho v sobě měla moc. Tatínek pro ni představoval útočiště. Pak ji ale začal ošahávat a ve čtrnácti ji přivedl do jináče...
V jejích osmnácti jsem ji potkal znovu v baru. Mluvila se mnou, nenápadně jsem stáčel řeč na to její děcko a proč má tetovaného kluka - a ona mi po pár panácích řekla, že by mož­ná velcí, tetovaní kluci s bledou pletí, rozcuchanými vla­sy medové barvy a šikmýma šedýma očima mohli být její typ. Taková nechutnost!
Já v tu chvíli pocítil pijáckou liminalitu, což znamená okamžik překračování prahu. Byl jsem na prahu nového objevu. Musel jsem ji mít a dokázat ji, že tetování je jen zdůrazněné ego!

Jak perleť tiše mží její jeskyňka krasová. Mihne se jak pole v oku jejím slza.
Aťsi tvrdí, že moře ubývá, že láska umírá, já nevěřím...

Přepadá vás někdy pořádné přemýšlení? Jakože důkladné přemýšlení. Ne o střední škole, ale o tom Kdo jsem? a Co ze mě je dnes? Po třinácti letech zas jet na sraz z maturitním ročníkem? To teda nevím. Kdo z vás děvčat by tam jel? Všechny jsem v rodném kraji popřel, rodičům jsem ani nešel na pohřeb.
Dnes už také vím, že rituál usmíření je neodmyslitelně propojený s rituálem vzpoury. Platí se za ně zvláštními penězi - bolestí. Někdy hořkou, někdy sladkou, ale vždy bolestí. Zadarmo a snadno se nesveze nikdo.

Lusknutí prsů

16. října 2019 v 23:08
Neustále pospíchám, abych mohl denně dvě či tři hodiny denně nečinně činně snít. Protože dobře vím, že život plyne, jako když se rozdávají karty.
Podivuji se. Přírodě, věcem, lidem, a ten podiv vyjadřuji básněmi!
Pak jsem se zamiloval do Haška.
Ale začněme od píky. Narodil jsem se třináctého ledna jako manželské dítě do střední třídy.
Zanedlouho jsem se stal stuprumem a o šest let později se narodil můj bratr.
Předtím už ale deset let žila sestra. Ta v mých osmi už tedy měla nárok na tři piva denně - a zdarma.

Ložnice, kde si hrají

15. října 2019 v 20:50
Hlučný soused tak jako pokaždé, tradičně v sobotu večer zasunul do manželky, kozaté Zlíňačky se zelenýma očima. Kdyby husy byly lidmi, přirovnal bych ji k bernešce rudokrké. Potkával jsem ji často v obchodě, na ulici, ale i třeba na chodbě. Vždy se usmála, ale ten úsměv byl úsměvem vojáka v regimentu smrti. (Kdo zná Legii smrti a černé zapovědníky, ví, o co jde.)
Teď, když od něj utekla, je v domě větší klid.
Neoficiálně je rozhodně zase k mání, a to neříkám jen proto, že bych si chtěl s mým sousedem, násilnickým úchylem, který ji mrdal jako rozbitá mašina, vyměnit místo.
Ačkoliv bych chtěl..
A kdo by se ptal proč, zaváhal bych s odpovědí? Vůbec ne.
Kvůli tomu úsměvu, který ji činil větší a krásnější než obyčejnou ženu.

Prolívá se mezi nimi proud sympatie, víte jaký - výstřík

14. října 2019 v 19:57
Všechno má určenou chvíli
a veškeré dění pod nebem svůj čas:
Je čas rození i čas umírání,
čas sázet i čas trhat;
je čas zabíjet i čas léčit,
čas bořit i čas budovat;
je čas plakat i čas smát se,
čas truchlit i čas poskakovat.


On sedí a ona stojí

12. října 2019 v 19:58
Spousta dobré kukuřičné whisky, podloudné výčepy…? Tak to vypadá, když chlastám! Pravý diamant diamant, broušením nic neztratil! Pocit vzrušení, který pocítím, když se dotknu placatky vodky, se nedá popsat!