Nesdílím názory, mám své

22. listopadu 2019 v 19:45
Vnitřní daimonický hlás mi šeptal, že v krčmě udělám při námluvách štěstí. Měsíc jasně svítil a já byl přesvědčen o svém nadcházejícím úspěchu. Jakpak také ne? Nedávno jsem četl rozhovor o Číňanech, kteří se tam prý ztrácejí v táborech. Někde je zatknou na ulici, a protože se nejedná o vězení, nemusí je ani soudit, zavřou je a víckrát je nikdo neuvidí. Takhle daleko jsme tedy došli se svými snahami ovládat území, být patriarchou a kaganem světa. Zatímco mi běželo hlavou, kam bych rád zamknul svou devatenáctiletou novomanželku pocházející z New Orleans s kulatýma temně hnědýma očima, narazil jsem čelně o nějakého starého pána jedoucího na kole, s jablkem v ruce. Ztratilu kontrolu nad říditky a spadl s kolem pod zaparkované auto. Úcastně jsem se omluvil, poptal se na jeho zdraví a loučeje se s ním, překročil ho. Vypadal nasraně a vyděšěně. Co se stalo? Platí snad ten vztek mně? Na druhou stranu, existuje rozumný důvod, proč bych si kazil nějakým škarohlídem den? Neměl mi stát v cestě. Myslitel má vždy přednost. Myšlenky si žádají své vyústění, ne pouze nedbalé prolínání v hlavě. Kdo jimi pouze listuje jako magazínem, jak by mohl něco světoborného vymyslet? Jak by mohl být, jak se říká top-notch vynálezce? Protože vynálezy nás bohužel v ledačems předstihují, přestáváme se zajímat o samotný proces vynalezávání, který je důležitý rovněž. Šedé, neurčité, pouze teoretické myšlenky musí z nitra hloubání na povrch, aby dostaly před všemi kritiky glanc a mohly se předvádět jako pozlátko praxe. Jak pravil Herakleitos, nebo někdo podobný, jakou máš povahu, takový máš osud. Totéž by mohlo platit o myšlenkách. Dorazil jsem do nového baru a objednal si whisku se sodou. Soda sice ničí chuť poctivé whisky a whisky zas kalí ten chytrý kysličník, ale existuje lepší vějička, než když si chlap poručí průsvitný alkoholický nápoj? Ve mně to evokuje moč, která se z něj později bude valit, čistá jako křišťál. A to je strašně rajcovní pro všechny druhy místních mladých cucht a i starších mamin, které uklízejí baráky bohatým lékařům. Žluté chcanky jako Zlaté stránky už jsou minulostí, teď frčí bílé. Při příchodu jsem se těšil, že si mě spojí s proudem nezkalené moči a zrovna ve dveřích jsem zahlédl vhodný typ. Byla jako Máří od Krista pokojná a velká, aspoň taková se zdála a měla přesně ty kulaté oči, jaké mě vzrušují, tupé, mírné, maminkovsky zelené, kulaté oči ženy, která je na světě od pečování o mimina a mírnou, akorátní svěžest olivové barvy v podlouhém obličeji. Žánr služky, sexuální hračky. Ruce měla drobné, ale viditelně upracované a červené, s vystouplými žilkami, zubů už jí zbývalo jen velmi málo - tím líp, protože ty rány, které ode mě občas přicházejí, nebude tolik pociťovat. Akorát vedla na můj vkus až moc družný hovor s hošíkem vedle ní. Vypadal jako blb, který za třicet let nastydne v dešti a zemře na zápal plic. Vše nasvědčovalo, že mám vyhráno!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama