V té říši, v které prostor a též čas kams do neznámé hlubiny se zřítí

20. listopadu 2019 v 20:58
Na silnici přiletěl tlustý šedý holub a chvatně zamířil k louži, aby se napil. Ale protože byl utrmácený letem a nekoukal vlevo vpravo, jen pil a když v poslední setině otočil krk, srazilo ho bílé SUV. Řidič ucítil jen lehké nadskočení kol, zato po holubovi zbyla rudá šmouha, pár pírek a zmačkaný zobák. Všecko jsem sledoval od krajnice. Počkal jsem, až přejede kolona dalších aut a pak jsem přišel blíž, abych si vyfotil tu záhadnou nehodu.
Fotografie mě nesmírně zklamala. Nebyla v ní už dravá překvapenost ptáka, kterého rozjel automobil.
Řeknete si možná, proč jsem tak pervzerní, co mě láká na zdechlých opeřencích? To, že kdysi létali.
Ano, a teď jsou mrtví, namítnete.
Tak proč tedy?
Protože měli křídla. A nebáli se vzlétnout. Což vy ale víte o letech? Pro vás i malé utrpení je v podstatě nesnesitelné: něco, co naprosto nechce se nést, co se nechce přijít, co se zhola odmítá, je věčné jako noc a smrt. Z toho důvodu vy nepoletíte ani nepochopíte, proč mě fascinují přejetí šedí holubi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 21. listopadu 2019 v 13:02 | Reagovat

Skapal, ani nemrkl. :-)

2 Valentina Valentina | Web | 21. listopadu 2019 v 18:46 | Reagovat

Já viděla přejetou krysu. Přejetá krysa je možná ještě lepší než přejetý holub...

3 stuprum stuprum | Web | 21. listopadu 2019 v 23:58 | Reagovat

[2]: No nevím, jestli něco přebije rozjetou ježčí rodinu. Schoulení vypadají hlavně za noci osvětlené měsícem jako bazilišci. Jako miniaturní minová pole.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama