Prosinec 2019

Leklá ryba

21. prosince 2019 v 21:08
Krásně běží, krásně. Ten dlouhý krok. To dovede jen Marek.
Marek je prostě dokonalý.

Suprapozice

20. prosince 2019 v 21:14
Snad nalezneme lepší klíč k onomu strašnému zavržení vší přirozenosti a k zvrácenosti, pramenící jen a jen z holého sexu! Nikdy nebyla má hlava tak plna poezie jako ve chvíli, kdy měla padnout. Nečtětě tu výplody a výplachy, pač se z toho potentu****. Toto skryté slunce psaní, vyjadřování veskrze negativního prožitku, tak tmavé přemírou světla, nebo vlastně zjevující své světlo jen osvětlováním jiných, může být výstižným vtipem, nebo taky odznakem mého vnitřního a vpravdě ideálního života člověka! Jsem božský zajatec krásy, satyr v podobě prasete a mám i tvrdé cecíky, jež čekají na polaskání. Tak jako lachtan si umím hrát s plážovým míčem, tak jako kraken potápět lodě!

Její kunda je šedá jako barva popela

19. prosince 2019 v 20:29
Slunce umírá s večerem a já se jednou vtýdnu pobavím. Čas nudný v hospodě proteče. Mok spraší mé rety zdlouhavými doušky, lovenými až ze dne prasklé sklenice piva. A ty, dar tvého těla, v extázi pohlaví, počkáš na mě v naší beruškové postýlce chvějíc se. Na zdraví tobě a na zdraví všem, kteří tě ještě užijí, má drahá!

Rozkvět orgasmu

18. prosince 2019 v 21:46
Některé dnešní teenky jsou tak divné, že nezbývá než je vodit do společnosti, aby se trochu otrkaly. Zašukají si na hajzlech, zahulí haš, popijou křídla, a jak já to vidím, již brzy je čeká iniciace s nechutným, plešatým vdovcem, který je u barového pultíku zahrne prstýnky z kočičího stříbra. Stanou se jeho ženichem. A pak přijde milenec, který celý jejich pečlivě zbudovaný život naruší, totiž v tom smyslu, že ho otočí vzhůru nohama...
Ani se o něj nebudou muset ucházet, ne. Vezme si je proti jejich vůli takřka. To je všechno. Mimoděk se můžete zasmát, ale musíte uznat oprávněnost mých postřehů. To, že je vám patnáct a měly jste teprve dva kluky, z nichž jeden na vás zkoušel anál, nedělá z faktů o nic méně fakta. Říkáte, že vás zradil? A co je mi do toho, co je komu do toho? Zraďte si ho taky, chcete-li. Ale na vašem místě bych si počkal, ať je pomsta sladší. Vyspěte se s jeho best friendem, natočte chlípné video, kdy vám ve vaně holí klín a umístěte ho na facebook. Doufám, že mluvím srozumitelně, nebo ještě ne?
A co vy, mí milí, potměšilí mládenci?
Vám, mládenci, radím, ať si vyberete nějakou školačku. Proč? Protože víc než o pěknou tvářičku jde o nevinnost. Představte si vaši nastávající. Culíky, dlouhé vlásky, výrazné oči štěnátka. Sedí s kamarádkou v koutku a smějí se jako řechtačky - a čemu? Stačí jim k smíchu, že kočka skočila z okna na beton a tam se stočila do klubíčka… To voní čerstvými jablíčky, a tak bude vonět i její drahocenná branka k ráji, když si ji v šestnácti vezmete.

Výskala radostí, jako by byl uhodl největší její přání. Styk s BBC. Konečně jí po roce vztahu dovolil, aby si užila s masitým černošským klackem. Pohled na jeho nářádí v ní vzbudil touhu smilnit, jak se to říká v bibli.

Žena je pápěří, jen bloud jí uvěří

17. prosince 2019 v 21:07
Malby této veliké tradice jsou obyčejně plny detailů, jež svědčí o velmi bohatéobraznosti. Mám na mysli tu obraznost, o níž se zmínil Ruskin postřehnuv, že na Tintorettově výjevu Ukřižování, plném sluneční záře, Kristova tvář je temná a nerozluštitelná, ale že svatozář kolem Jeho hlavy je neočekávaně slabá.

Úsvit

16. prosince 2019 v 21:23
Lidé si musejí zpestřovat život žerty a klukovinami. Zahradník přece taky mučí růže, když je nožem nutí do květu.

Polibek panny

16. prosince 2019 v 1:34
Byla pokojná a velká, měla kulaté oči jako Jiřina - mírné zelené kulaté oči a mírnou svěžest barvy v dlouhém obličeji. Ruce měla upracované a červené, zubů už jí zbývalo jen velmi málo - aby vnímala rány, jak přicházejí.

Odbíjí všem stejný čas

14. prosince 2019 v 21:43
Ne­ví­me nic a jsme upro­střed noci. Mů­že­me však při­nejmen­ším vě­dět, co nás mate, co nás od­vá­dí od po­zná­ní naší úz­kos­ti, ane­bo přes­ně­ji od po­zná­ní, že ra­dost je to­též, co bo­lest, to­též, co smrt. Avšak po­hled na krev nebo pach zvrat­ků, kte­ré v nás vy­vo­lá­va­jí hrů­zu ze smr­ti, nám ně­kdy dá­va­jí po­znat hnus, kte­rý nás za­sa­hu­je kru­tě­ji než bo­lest.
Bolest se vám rozroste v srdci jako plíseň.

Tak jako Filipovi. Byl to básník z O*******. Psal dobře, ale měl cejch.. něčeho jako prokletého. Nemohl si sehnat ženskou.
Pak si ale jednu takovou divnou holku našel, co si ho vzala k sobě. Měl jsem z toho radost. Jenomže Filip se, stejně jako všichni básníci, do svých žen zamilovával, možná až příliš.
Bylo to od ní zvracené, že se se mnou vyspala, když spolu chodili... Měl jsem tušení, že to nevyjde, ale neměl jsem sílu mu to říct. Byl to takovej romantik, plnej nadějí...

Doktor Kuželka

14. prosince 2019 v 1:05
Pak jsem ji chtěl obejmout s celou svou nekonečnou láskou, kterou jsem cítil k té trpitelce.

V knihovně je děvče

12. prosince 2019 v 21:13
Čekala, až přijde představený. Nestavěla sice své chrámy podle vzoru hrobů ani nevyvolávala mrtvé bohy z Hadu, zato náramně dobře polykala.
Volila život nikoliv pořád ve stresu, ale pulzní stres, který se vybije na samečkovi.
Neustále dorůstající extáze.
Lunární rytmizace, to už zní jak rytmizace menzesu, který ostatně také dobře znala.
Jak tak stála před regálem se starými výtisky Luthera, zahlédla, jak čísi stín kdesi v koutku couvá. "I tam máš couvat," řekla si.

Záhy se stín změnil v zachmuřeně hezký stín, stín mladého muže...
Ona se usmála, on se zazubil.
Zeptal se, co chce pít.. a dál oba šli cestou nejmenšího odporu.