Prosinec 2019

Odtělesněná

11. prosince 2019 v 21:08
Šili s ní čerti, proto šukala na potkání s každým bloňdákem. Ale to nevysvětluje, proč, když přišla domů za mnou, mluvila najednou nadšeným hlasem, ukazujíc na klavír. Zahrej mi Bacha, zahrej mi Chopina, zahraj mi Schumanna a tak dál, tloukla hubou jak špaček bez své denní dávky rivotrilu. Co si budeme vykládat, ta holka byla úplný magor. Ale já ji přesto naprosto miloval. I když byla úplný magor. Podváděla, nechodila do práce, jezdila tramvají a o víkendech kouřila ptáky náhodných borečků, co potkala v posilovně nebo v hospodě... Dává vám to nějaký smysl? Člověk by pil svůj vlastní zármutek a opíjel se jím, byl by jistě provedl jakýkoliv ztřeštěný kousek, já aspoň ano, kdyby si to ta čertovská ženská byla jen sebeméně přála. A proč? Protože mi srala na hlavu, vodila mě za nos? Kdo z nás byl větší magor, větší debil? Bože, od jisté doby jsem si tím nebyl jistý...

Soucit trvá dlouho

10. prosince 2019 v 21:11
Spánek není, smrt není. Kdo umírat se zdá, žije.

Chlap s kudlou

9. prosince 2019 v 20:59
Ptali se jednou mistra zenu: "Co je nejcennější věc na světě?" Odpověděl: "Hlava mrtvé kočky!" - "Proč?" - "Protože nikdo není schopen určit její cenu."

Pochcané kozy

7. prosince 2019 v 20:48
Pochcané kozy jsou jako cesta na podzim: sotva je čistě zametená, už se opět pokrývá mokrým listím.

Udělám tě na tři doby

6. prosince 2019 v 20:51
Její oči byly tak krásné a její pleť tak bělostná, že málem působila jako neživá maska v orientálním muzeu. Zvlášť její oči svědčily o duši tak vášnivé a srdci tak nespoutaném, že působila na citlivé chlapy jako výbušnina. Pak následovaly vzdechy hlubší jen o tu smělost, že potlačené, pohledy loupené v chvílích samoty, a tím jen dražší, a šarlat či nach, jenž bez příčiny v tvář se hnal… vskutku věděla, jak dohnat mládence k sebevraždě... Měla jedinou nevýhodu, totiž, že byla už dva roky vdaná, ač o lásce nevěděla nic, protože byla vychovávána u jeptišek. Abych pravdu řekl, když trefila na mě, měl jsem dost co dělat, abych nezešílel. Udeřilo mě to naprosto nepřipraveného. Poprvé v životě jsem cítil, že miluji. Plakal jsem štěstím a šel slzy ukrýt do velkých lesů táhnoucích se nad naším skromným městečkem. Šel jsem do baru a poručil si několik boroviček. Ty mě jen tím víc rozplakaly. Zůstal jsem až do rána a vypil dvě flašky. Nicméně slzy mi stále visely v koutku oka. Nebyl jsem zrovna vzorem slušnosti nebo ukázněnosti, ale byl jsem dost dobrý na to, aby se mnou mohla dívka strávit několik minut v upřímném rozhovoru. Chtěl jsem si s ní jen promluvit, vyjádřit svůj cit a třeba ji přesvědčit, aby se mnou byla do konce života! Po mém úctyhodném boku. Jako láska mého bytí! Kdyby mě nepokládala za hodna, pochopil bych to. Sklonil bych se před ní a líbal ji špičky bot. A pak bych odešel. Jako pravý poražený.

Věc se zrzavou kšticí

5. prosince 2019 v 21:04
Vštěpujme lidu nejprve lásku ke knize a teprve pak ho učme, rozhodně ale nehoňme dva zajíce najednou, aby jedno nebylo dokonce na překážku druhému. Každý se dneska bojí, že přijde o flek. Nudy přibývá. Nezbývá jiná zábava než instáč a ksichtbuk! Není proto divu, že vzrůstá množství nevěr a zatajených úletů.
To je totiž zábava chudých. Šukat do orgáče a pak ještě dál!
Někteří kluci, které znám, ho ze své přítelkyně ani nevytahují. Mají zapnuté třeba Call of Duty 3, drtí tam misi v Kábulu a zatím jim girlfriendka kouří péro. Sedí na otáčecí židličce a ona jim bloudí jazyukem na žaludu... takhle vy si představujete zábavu? To už jsme se měli radši vystřelit na Alfa Centauri, než si jenom dělat dobře způsbem, který se neslučuje s dbrými mravy. Kdo to kdy viděl... pche. No považte. Holka by za pozornost šla světa kraj, vyspala se s šéfem firmy, hlavu vztyčenou a v lodičkách... a dostane jen to, že musí kouřit ptáka, aby si její kluk vůbec vzpomněl, že s ní je ve vztahu!

Kundička na gyndě

4. prosince 2019 v 20:56
Jeden pradávný indický král byl nešťastný, že země je tak drsná vůči měkké lidské noze a zamýšlel pokrýt povrch celého království kůžemi. Jeden z jeho rádců však poukázal na to, že stejný výsledek může být dosažen daleko jednodušeji tím, že se vezme jedna kůže a nakrájí se na menší kusy, které se pak připevní na chodidla. Tak nějak si představuji, že vznikly první sandály. Ale neberte mě za slovo, pouze spíš v podobě modlitby děkujte nočnímu dešti, co padá na střechu a listí, trávě ve větru, pivu a vodce za to, že dýcháte tento nezkažený středoevropský vzduch! Už víme, že veverky, skotačící ve větvích zdánlivě radostně a svobodně, jsou jen frustrované chomáčky hladové chuti a obav. Tak jako víme, že tvá přítelkyně si to bez skrupulí rozdá s tvým best friendem! Je toho mnoho, co víme, a do značné míry je to úleva, že o tom můžeme psát. Nepřiřazuji proto podřadnou roli žádné, která si to tu s oblibou čte a třeba si šmátrá někam prstíkem... není to nic sprostého. Užívejte si těla, dokud jste mladé. Ve společnosti vašeho milovaného boyfrienda si asi stěží užijete takové hlody. Těžko se ohřejete při krbu u takových žvástů jako u stupruma. Dokonce i těm, které jsou od narození nemocné, obětem katastrof, zchudlým a umírajícím tato stránka má co říct.

Sladké tělo čtrnáctky

3. prosince 2019 v 21:13
Kdybys neměla oči, tak bys mě neviděla. Kdybys neměla uši, tak bys neslyšela támhleto letadlo. Kdybys neměla nos, necítila bys teď o půlnoci mátu. Všichni jsme plný bolesti a každej se snaží nějak žít s tím, co má. Nejvíce z nás má málo, ale některé z vás mají dost hezké tělíčko na to, aby si užívaly píchaček s hřebečky. Pravda je však taková, že v opravdu temné noci duše jsou vždy tři hodiny ráno. Není prostě čas na zábavu. Musí se trpět. Jste jako loutky, kterou šuká škaredý padesátník. Chomáče mlhy máte před očima i pod kalhotkami.

Jestliže hyneš

1. prosince 2019 v 21:11
Zloba člověka daleko přesahuje zlobu pavouka nebo žraloka, ale jen proto, že dobrota člověka nezměrně přesahuje laskavost jarní krajiny.