Zvracející studentka teorie strun

23. prosince 2019 v 21:11
Bývaly chvíle (hlavně pokaždé, když náš hovor skončil), kdy bych byl dal půl života za to, abych ji mohl uškrtit: "Do té míry," jako by říkala, "pokládám tvé city za nic, že je mi docela lhostejné, co mi říkáš a co ke mně cítíš. Stejně jenom chlastáš, nevídáme se denně, nechodíme do kina. Jenom šukáme. " Měla jednu nebo dvě výhody, měla pěkné kozy a bylo jí dvaadvacet.

Zamilovat se v pětapadesáti letech s takovou silou vášně, to samo už je neštěstí. Karla je na pohled krásná, ale nevím, budu-li srozumitelný, když řeknu, že má jeden z těch obličejů, z kterých může jít hrůza. Já jsem se alespoň takových žen vždycky bál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 24. prosince 2019 v 18:55 | Reagovat

Kozy jako vozy? :-)

2 stuprum stuprum | Web | 24. prosince 2019 v 19:17 | Reagovat

[1]: Jako kozy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama