close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2020

Lehký ruměnec jí zbarvil tvář

30. ledna 2020 v 20:20
Teď je konečně slyšel. Kdyby měl hřích a úpadek nějaký zvuk, tak tohle by byl přesně on. Slyšel hekání, vzdychání a mlaštivé nárazy těla na tělo. Při těch zvucích mu po zádech přeběhl mráz, jako kdyby poskvrňovaly i samotný okolní vzduch. Chtěl se otočit a odejít, ale věděl, že to by byla zbabělost. Musí to těm hříšníkům vykřičet přímo do očí, stejně jako to udělal dnes té ženské, protože jinak by se hřích na světě rozmáhal dál a dál, až by před ním nebyl bezpečný vůbec nikdo.

Dej si bacha na slony

28. ledna 2020 v 20:20
Nadýchané sladké pečivo, všemi zbožňovaný quiche, žabí stehýnka nebo kohout na víně jsou ta nejtypičtější jídla, která se vám nejspíš vybaví, když pomyslíte na francouzskou kuchyni. I když věřím, že se vám při představě plněných šnečích ulit zrovna nesbíhají sliny, myslím si, že za zkoušku to stojí a není na škodu při cestování zažít také trochu dobrodružství. Hlemýždí maso navíc obsahuje velké množství proteinů a minimum tuků. Běžně se ochucuje česnekem, bylinkami, piniovými oříšky a petrželí.
V rozporu s přijatým tvrzením Slovo nestvořilo svět. Člověk mluví jako štěká pes. Aby vyjádňl svůj vztek nebo obavy. Radost je tichá, stejně jako stav štěstí.
Hybnou pákou dějin není pokrok ani biologický vývoj, ani ekonomie, ani žádné jiné důvody, jaké obvykle uvádějí historici různých škol, nýbrž nuda.



I její, na leccos zvyklý žaludek se bouřil, když cítila zápach zvratků. Z něho šly cítit zvraty skoro pořád. Proto se divila, že to s ním ještě táhne. Nuda, kterou pociťovala při pohledu na ten pozvracený ksicht, se jí zmocňovala téměř instinktivně. Neucukla, i když tušila, že dlouho už to nevydrží. Špatná nálada, kterou teď měla skoro denně, ne a ne ustoupit.
Dokud nepoznala v potravinách Zdeňka. Vylučovací metodou dospěla k tomu, že mu dala číslo a spoléhala se, že se jí brzy ozve. Aby mohli dřív začít spolu chodit. Na tamtoho už nemyslela. Beztak ležel právě poblitý v koupelně nebo na záchodě. Zdeněk nepil a v jeho hlase téměř zaslechla něžný tón otcovského hlasu, zatímco toho druhého jemná nit předurčení poutala k pivu, nejlíp ke Kozlovi..
Vítr uchvátil na ulici nějaké smetí, mrštil jím proti oknu a na okamžik ho tam přidržel. Jeden cár papíru plácal do okenní tabule jako pták s jedním křídlem. Potom ho další poryv větru smetl pryč. Stál za oknem a vše sledoval.

Moudře se oblíkla

27. ledna 2020 v 20:20
A prožil-lii jste jediný den, viděli jste všechno. Kterýkoliv den se rovná všem ostatním. Není jiného světla, ani jiné noci. Toto slunce, tento měsíc, tyto hvězdy, toto uspořádání jsou právě ty, ze kterých se těšili vaši předkové a které budou poutat pozornost vašich pravnuků.

Tohle nepíšu, abych spasil svoji du​ši. Nevěřím na nebe ani na peklo. To jsou jenom slova. Po smrti nepůjdu nikam jinam než​ do hlíny. Ale píšu to, abych vám otevřel oči. Abyste šukaly v mládí víc než vaše matky. A nedošukaly se přitom pouze k rozvodu!
Chcete si ze svých kamarádů a kluků nadělat nepřátele? Jen do toho, nebráním vám. Ale nabízejte se jim, nabízejte svá svůdná těla. A riskujte, že vás třeba jeden z pěti odmítne. Nic není důležitější než neumřít jako panna!
Snad byste mi chtěly oponovat? Je načase se přestěhovat do jiné postele, říkáte, že váš kluk je moc starý? Tak klidně jděte. Ale než najdete novou postel, rozvalujte se ve staré!

Dívka s kudlou

26. ledna 2020 v 20:20
Ačkoliv jsem byl vychován, pokud to bylo jen možné, k svobodě a lhostejnosti, stalo se nicméně, že jsem z nedbalosti, jak jsem stárl, silněji přilnul k jistým formám - můj věk totiž je již neschopen usednout znovu do školních škamen a jeho jediným cílem nadále je pouze se udržovat - a zvyk ve mne tedy nepozorovaně v některých ohledech vtiskl svou pečeť tak pevně, že bych pokládal za násilí potlačovat jej.
Bolí mě to někdy, že neumím jako ostatní blogeři perem vládnout, ale ne tolik, abych kvůli tomu proléval hořké slzy. Jsem jako lehký bojovník s úplnou zbraní hned na místě, a tma, kde ostatní třímají pavézu a těžký palcát, prohýbající se pod tíhou jich, mohu udeřit a být zničen okamžitě.
Budu míti vyhráno. I musím vyhrát, neběží tu totiž jen o mě, jde o dobro celého národa, celého nejnavštěvovanějšího českého blogu! To si pamatuj: Co je dobrého, chválí se samo sebou.


Prožíval jsem krásný slunečný měsíc u moře a seznámil se tam s báječnou krasavicí. Nejevila o mne zájem, a já k ní proto vzhlížel jako k bohyni. Ani slovem jsem jí "nevyjevil svou touhu", moje tvář však asi mluvila za mne, takže každý hlupák musel poznat, že jsem až po uši zamilován. Konečně dívka pochopila a také v její tvářince se zračil opětovaný cit - nepředstavitelně krásná podívaná! A jak jsem se zachoval já? Stydím se to doznat - stáhl jsem se do sebe jako hlemýžď do ulity a napohled jsem rázem ochladl. Pozorovala u mne stále mrazivější odstup, až začala, chudinka, věřit, že to všechno bylo u ní jen šálení smyslů. To trapné nedorozumění jí tak zmátlo, že přemluvila matinku k okamžitému odjezdu. A tento zlomyslný kousek, kterým mne vytrestala vlastní povaha, mi vynesl pověst člověka veskrze bezcitného, jak málo zaslouženou, vím jen já sám.

Ještěrka a asplenium

25. ledna 2020 v 20:20
Znáte ten příběh? Ne? Tak to napravte! Je snad popsaný Freudem.

He saw in his dream the courtyard of his house covered with snow, and found two little lizards half-frozen and buried in the snow. Being a lover of animals, he picked them up, warmed them, and put them back into a crevice in the wall which was reserved for them. He also gave them some small fern leaves that had been growing on the wall, which he knew they were fond of. In the dream he knew the name of the plant: Asplenium ruta muralis. The dream then continued, returning after a digression to the lizards, and to his astonishment Delbœuf saw two other little animals falling upon what was left of the ferns. On turning his eyes to the open field he saw a fifth and a sixth lizard running into the hole in the wall, and finally the street was covered with a procession of lizards, all wandering in the same direction, &c.
In his waking state Delbœuf knew only a few Latin names of plants, and nothing of the Asplenium. To his great surprise he became convinced that a fern of this name really existed and that the correct name was Asplenium ruta muraria, which the dream had slightly disfigured. An accidental coincidence could hardly be considered, but it remained a mystery for Delbœuf whence he got his knowledge of the name Asplenium in the dream.

Porno na disketě

24. ledna 2020 v 20:20
Nevinnost vždycky němě volá po ochraně, ačkoli by od nás bylo daleko moudřejší mít se před ni na pozoru: nevinnost je jako němý malomocný, který ztratil svůj zvonek a putuje světem, aniž chce ublížit...

Vlhko a vlhčeji

23. ledna 2020 v 20:20
Na schůzi, kde se projednávala budoucnost opatovické školky, byli shromážděn ctění obyvatelé obce. Paní, která se prohlásila za předsedkyni komise, která rozhodne o osudu budovy, měla světle zelené oči, štíhlou, statnou postavu a skýtala vskutku kouzelný obraz. Hodil se k ní přídomek kurevská kunda.
" ...slibuju předem, že učiním vše, co je v mých silách, aby se tento nádherný plán zdařil," plácala, přestože každý se díval jen na její zadek a prsa. "Všichni jsme jisté zajedno v tom, že rádi přiložíme svou ruku k zvelebení našeho domova. Přičiňme se společně, aby naše uvědomělá obec tonula ve svěžím ovzduší vzdělávací insti...," neslo se dál sálem, ale já už to nemohl vydržet. Přistoupil jsem k pódiu a křikl na ni: "Hej, kundo, školáci budou dutí tak či tak, se školou či bez ní, ale my dva s můžem udělat hezký večer."
Nejspíš byla na podobná extempore zvyklá, neboť ani nehla brvou, jen mě zchladila pohledem znechucení a pokračovala v tlachání. Sálem se neslo znepokojivé mručení i úsměšky. Tak už na mě lidi reagují. Nikdy ne jednoznačně a vždy aspoň trochu negativně. Jako bych přitahoval to, co se projevuje jako hnus.
V celé té ab­surd­nos­ti bor­de­lu a zmat­ku, kte­rý mě ob­klo­po­val, jsem cíti, že její zápal polevuje. Asi jí bylo trapně. Není divu, když si s ní povídá nula, takhle nepřímo, na dálku pár kroků a docela prostořece po ní chce něco, co ona asi jako pedagožka nemůže momentálně vykonávat. Přitom mi bylo jasné, že milence někdy sytí láskou své božské postavy a kundy, leží na znaku, dechem mu na ústech visí a šeptá do něj sprosťárny.

Chápu tě, jsi zmatená

22. ledna 2020 v 20:20
Cestujte, učte se, vydělávejte... to je heslo doby. Reddit, fejs a instáč. Parodie na duševní orgasmy. Druhé heslo zní, že sex je věc, ve které my, lidé, máme držet za jeden provaz... Proto radši čtu než píchám. Vy totiž provaz neudržíte. Na knihách žádám zapomnění, jiné bytí... nebo prostředky, které mě mohou povznést či mi poradí a ušetří čas... Jsem si totiž jist, že jakmile člověk spatří lidi a věci zblízka, prohlédne. Úplně tě chápu, maličká. Jsi asi hromádka pochybností. Horší je ta část z křížovky, že tvoje absolutno, tvůj kluk, nešetří dírku tvé kámošky. Nedbá na věrnost, nepodléhá ani tvojí matce.
Jestli ti jde o nenápadné řešení, pomůžu ti.
Zde je provaz. A padej! Určitě ti na druhé straně bude líp než v plačtivém údolí! Brzy tě navštívím.

Jak tak brilantní mozek, výtečný básník Henri Michaux v padesátkách a šedesátkách, ve Francii léčené existencialismem, mohl vroucně toužit po psaní věděckých knih, které svými poetismy roztříštily vědu na pavědecké báchorky, si nedokázal uvědomit, co páchá za zločinný a přihlouplý čin, je mimo můj dohled. Byl to on, kdo razil průpovídku: radíme si - a jsme bezradní, maximu, která je hlubší než Sokrátova věta. Přitom byl fanfarón, svého druhu trulant, který plakal na rameni milence, že mu došla šťáva. V Paříži košatých lip, na pozadí bílé krajiny, tento příliš pozdě zhynulý kvítek svědčil o marnosti každého zápasu s výrazem. Neboť kdo může být směšnější než ten, kdo se navzdory sebeničení vůbec nerozpadá? Soustava zkažeností stvořených Michauxem by skutečně neměla konkurenci, kdyby požil trošku dýl, kdyby zahlédl něco z rozmazlenosti mileniálů atp. Tento nepochopitelný sybarita odpočívající přes den v nejměkčí a nejpohodlnější lenošce se po nocích dávil absintem, LSD a meskalinem. Mluvil a psal patrně víc pro svou vlastní zábavu než pro druhé.

Chlípnice

21. ledna 2020 v 20:20
Chtěly byste taky kouzelníka, který před publikem tahá z rukávu devět paruk a v posteli vám to udělá na osm způsobů? Tak už déle nečekejte. Vypěstujte si ho, protože to dneska fakt není žádný problém. Jděte do první mateří školky a vyhlédněte si nějakého, který nese znaky šestiletého kohoutka. Má pohled snivý a téměř bojový, nohy rozkročene, v rozkroku se mu telelí moudí, které cítite i přes kalhoty.
Všemožně se ho snažte sbalit. Nenaléhejte ale. Pkud cítite, že ještě není připraven na styk, zbytečně ho nestresujte tím, že si před ním budete šahat na vlasy nebo se nebezpečně předklánět. Dekolt by ho mohl vystrašit. Tím spíš, že zatím zná jen ten maminčin, kojící a předvídatelný.

Narovnám jí údy

20. ledna 2020 v 20:20
Zas jsem na vážkách, co vám mám říct. Možná nějaké pičovny, ty vaše mozečky nasytí, myslím, dokonale. Věděly jste, že za časů Napoleona armáda neměla nádob a že se pilo víno z hrstI? Sudy se otvíraly bodáky... Pro ty z vás, které to neumí, mám vzkaz. Je to stejné, jako když vás nabodne přítel na rožeň...
Nicméně zpátky k tématu. Víno crčelo proudem... zpívalo se, dupalo v rytmu tarantely a hlavně... hlavně se lidi k sobě tiskli. Pilo se, jako pijou prasata v korytě.
Ne jak dneska, v těch tetrapacích.. které přežijou i nálet stíhačky... resp. obal shoří, ale pořád to bude ta trapná krychlička, nevytvarovatelná... ani nerozmačknutelná... aby byla uzavřeno, co je uvnitř, naprosto. A to ani nemluvím o nějakých stupidních výdobytcích vědy, třeba o oxygenoterapii. Koncentrovaný kyslík možná má jakési příznivé účinky na stav pokožky, dodává pleti mladistvý vzhled a osvěžuje... ale totéž s vámi udělá deset minut švihadla nebo půl hodina běhu. Nebuďte měkké. Ale zpátky k válce.
Kdo je roznícen statečností vojáků z časů, o nichž hovořím, nechť nyní pohledí na tvář IT experta. Absolutní parodie na mužství. Ty rozpité nosy, dvojité brady, prázdné oči, pisklavé hlásky. To jsou prostě ksichty a personality, které nic nevědí o jatkách, vzpírání břemen ani o životě, tak jak byste po nich mohly chtít, aby jej dobyly?

Dneska je v módě samolibý uchýlák, který štípe holku do boků a šeptá ji nemravnosti...
Kulatý světe, řeknete si.. proč takovej hulán má větší šanci na zasunutí? Protože proto, ženy jsou zkrátka povrchní bytosti, běhny. Běhají za šancí porodit zdravější mimino.
Nedávno jsem rozmlouval s náhodným kolemjdoucím a jeho milenkou, kteří mi laskavě sdělili podrobnosti o jejich nevěrách: "To, co provozujete, zdaleka není tak nevinná hra, za jakou ji vydáváte... pane, vždyť vy pícháte ženu svého kamaráda... to vám není hanba? A vy, paní, proč jste neposlušna počestnosti k vašemu choti? Co vám u něj chybí?"
"Chybí mi to, co tady u Josepha přebývá," uznala Jasmin.
Zakabonil jsem se. "Paní, nevykládejte mi tu nic o nemravnostech. Vím, že v Království nebeském vám nebude umožněno nic, pro co tady tak horujete, kvůli čemu lžete a klamete."
Když jsme se loučili, na odchodu pronesl k ní tak, abych to slyšel: "Tvoje žebra, vystupující kostičky, jsou lahodné na omak jako žebírka krůty. Nic nad ně." Trapné pokolení.