Pomočený marcipán

19. ledna 2020 v 20:20

Nevím. Prostě nevím, co vám mám vysvětlovat, chtěl jsem se původně vypsat ze svých pocitů, kterak v noci Conor absolutně naložil Kovbojovi, zbil ho jak školáka a shrábl desítky melounů za streamy, jak jsem skoro nespal a jen si celý, směšně krátký meč přehrával v palici, ale... nechám to na jindy... Je zas nový, rok od roku smutnější rok a každý školák (kromě těch vašich) ví, že vylévat kořalku, víno a pivo a vyhazovat knihy jsou těžká provinění... přesto to dělá kdekdo, kdejaký šulibrk... je to strach z božího hněvu, který vás už nesvazuje? Nebo je to jen zhovadilost lidí, jež vede jejich nepopsatelně zhůvěřilé činy? Vemte si třeba ženské... průměrně poví za den 20 000 slov, chlap jen třetinu, a to, co řeknou, obsahuje jen třetinu podstatného z toho, co vypoví chlap. Dává to někomu smysl? Nebo takový šnek? Proč je vůbec na světě? Jako by nestačilo, že zahradní cestičky jsou slizké samy o sobě. Věděli jste, že šneci jsou těžcí přeborníci ve spánku? Můžou spát až tři roky v kuse. Když se vám takhle položí ke skalce, tak co s ním jako uděláte? Zasluhuje umřít. Jak tak o tom přemýšlím, tak teď nevím, jestli by pro některé z vás slečen taky nebylo lepší s dát šlofíka na dobré tři roky (s rizikem úderu do týla). O co byste přišly? Kluk by vás opustil po měsíci, možná po dvou, rodna by to s vámi, coby s Karkulkou, vzdala za půl roku a berňák nejvýš za dva. Probudily byste se jako nedotknutelné Jane Doevé, navíc s nadrženou kačkou. Stačilo by vyjít večer do baru a už by se našel nějaký ochotný nabíječ... Chci tím říct, že všude je hůř. Od Calgary po Luandu, od Sarova po Yangshuo, všude žijí hnusní lidé, kteří vám půjdou po krku a budou vás chtít oškubat z kůže... a každé z vás jde jen o jediné. Mít ho v sobě.




Jedna z velkých chyb je si myslet, že velká láska pochopí, co máme na mysli, co se nám odehrává v kebulce.
Ale to je nemožné. A když máme hlubokou touhu, a srdce se rozdírá o trn, vyhledáme někoho, o kom věříme, že má moc a utiší nás, utře naše slzy, šáhne si na naše pohlaví.. ale to je jen další z řady kritických chyb. Plné zobrazení naší povahy bychom neměli předvést nikomu, o koho stojíme. Osoba, která nás poučí, která nás nebude kritizovat... takovou chceme mít poblíž sebe. Nejspíš je prostě jen dostatečně dobrá... nepotřebujete perfekci, ta vede jenom k osamělosti.. Dále si v žádném případě nemyslete, že se stabilní kundičkou dlouho vydržíte. Stará, děravá loď také postupně mizí pod hladinou a výjimečná tvrzení prostě vyžadují výjimečný důkaz. Pro mě je jediná pravda ta, že touha po nové dírce roste. Jste jako opilí z toho zlatého dolu, který se před vámi otevřel a jste jako nenasytní. A z té nenasytnosti to taky přeženete. Avšak u ženy nesmíte zacházet příliš daleko. S bokovkami. Žena má totiž niternou potřebu mluvit pravdu a taky ji od vás vyžaduje. Nevzpěčujte se jejím dobrým doporučením, protože když její dýka bodne, zabolí to. Nejlepší na ní je, že kdyby se znovu naskytla potřeba, udeří znovu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 21. ledna 2020 v 20:54 | Reagovat

"Probudily byste se jako nedotknutelné Jane Doové"
- to není jisté, jak se zpívá v písni o Mackie Messerovi: "nic netušíc jde spát, probudí se zneuctěna, Mackie Messer ji však nechce znát".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama